...---...

sice se to na začátku pokouší připodobnit básni, vzápětí se to ale stejně rychle odkloní jen k letmému uvažování

"Skončili jsme jasná zpráva" Něžně jsi mě políbil a plaše přitom přivřels oči po vlasech jemně pohladil a pramínek z nich lehce smi stočil kolem žaludku to známé zašimrání chtěla bych vedle tebe ležet do svítání. Běhá mi z toho strachu mráz po zádech z toho, že jednou se probudím a ty tu nebudeš a nikdy se nevrátíš. Milování s tebou je jako sen jenž přijde znenadání, jako bouře, kterou přijímám s uvítáním. Mlčky si prohlížím tvou tvář naše oči se na zlomek vteřiny střetnou a naše rty se okamžitě spojí v jedny. Rozepínáš mi modré šaty na ramínka a já je nechám klidně sklouznout na zem, nejraději mám tvou jamku, tak ráda se jí dotýkám vedle ní se probouzím a taky denně usínám. V rytmickém souznění dvou těl cítím bušit tvoje srdce stejně rychle jako moje, jejich tón nepřehluší ani zvony slavných katedrál. Nemusíme mluvit, abychom vyjádřili svoje city.. slova jsou tak zbytečná, když jsme spolu, ztrátou času zdají se mi být. Proč to? Protože stačí jedno slovo a ty zmizíš… a já poznám, že to byl jen sen protože dnes už ke mne přicházíš jen v noci když spím ani nevíš, jak se těším, kdy už bude noc! Kdy konečně zase spatřím tvou tvář věčně usměvavou s dolíčky ve tvářích šeptajíc mi láskyplná slova. Zase budou hvězdy zářit jenom pro nás dva a všechny problémy se jen v páru rozplynou, nemožné se stane možným. Já žiju dál, a i když tě dnes potkávám s jiným úsměvem a pohledem, tak vzdáleného duchem nepřítomného, mne nepřístupného, už to ani trochu nebolí. Já vím, že se mi dnes v noci zase budeš zdát a budeš jiný, falešný a vysněný, ale to mi nevadí. Ani trochu mi to nevadí. Bylo to krásné a bylo to krátké. Co bylo včera nemůže být dnes. Co je dnes nebude už zítra. Ten okamžik nás neminul, jen kolem prosvištěl závratnou rychlostí a zapomněl přibrzdit. A to je dobře. Nejsme si souzeni, vím to já a víš to i ty. Jsi jen můj sen, jenž přichází znenadání, bouřlivě a v očekávání a já tě přijímám. A jednou někdo přijde a já ten sen prostě vyměním za skutečnost. Skutečnost je stokrát sladší, i když né tak ideální. Ptám se…byla tohle láska? A srdce mi odpoví: nebyla. Láska není pouhé chvění. Láska není pouhé snění, pouhé pousmání, lehký závan fyzického i duševního štěstí. Co je láska? Nikdo to neví zcela přesně. Rozhodně se ale na ní neptáme, prostě to v ten okamžik víme, cítíme……a tak jsou slova zbytečná.

---