Ty a Lena

Tvoje duše zahalená

klikatí se jako Lena

vstříc polárním břehům

I.

Souběžné paprsky se smějí,

zahryznout se do dna chtějí

v bublání a vlnek reji.

Chladné tělo, chladný klín,

když do hladin vpíše stín

obrys jedlí tahy mdlými.

Splynu s dechy potočními

II.

Dřevo vržené v zátočiny

dřímá v pachu řas a hlíny.

Pěny svinstev dýmající

tají lesk vod s modrou lící

III.

Pak rozliješ se do kamenů

ve sčesanou modrou Lenu

s blesky ploutví rodin,

které do kapradin

sází trsy vzácných plodin

Vstoupím v tělo vodních hladin

IV.

Po dešti spekter meteorů

zřím v hladině zimní zoru.

Střílí šípy na led

jako čínský samet,

jihnoucí pod nachem palet

V.

Arktický vítr z hvězdných kamen

lechtá v deltě prsty ramen.

Pod vrstvami glazur,

do kterých tě nazul,

svítí u dna zašlý azur

VI.

Moře za hlaholu alkounů

smáčí obzor v zlatém rounu.

Dech s vůněmi brízy

rozpouští kry v slzy,

které v slaných ústech mizí