Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNezapomenutelný výlet
16. 06. 2005
0
0
672
Autor
Klára33
Já a moje kámoška Klára, jsme se rozhodly, že SAMI pojedeme někam na výlet.Samozřejmě, že mě to napadlo první a Klára musela souhlasit, bohužel! Náš příběh teda začal, když jsme dorazily někam na vysočinu k jezeru. Největší potíž jsme měly se stavěním stanu. Do stanu jsme si chtěly dát nafukovací matraci, která by zaplňovala celý spodek stanu, jenže jsme zapomněly pumpičku. Když se nám ji konečně podařilo nafouknout, rozhodly jsme se, uklidit všecky naše věci dovnitř. Udělaly jsme si večeři na ohni a šly jsme si lehnout. Abychom vytvořily strašidelnou atmosféru, vyprávěly jsme si horory (i když jsme se vůbec nebály). A to jsme dělat neměly. K atmosféře pomohlo i to jezero, u kterého jsme se utábořily. Když jsme už konečně usnuly, byly jsme rády. Naše zděšení se objevilo hned ráno. Když jsme totiž chtěly vylézt ze stanu ven… Ááááááááááááá začaly jsme obě hystericky křičet. Zjistily jsme totiž, k našemu údivu, že jsme se probudily uprostřed jezera a ne na pevnině. Nevěděly jsme, jak jsme se tam ocitly, kde asi jsme a jak se dostaneme zpět.
„Pomoc“, křičely jsme, ale ještě horší bylo, že jsme neměly pádla a ani nic podobného, čím by šlo dopádlovat na břeh. Nikdo se neozíval. Klára se ironicky ušklíbla a prohlásila, že je to možná jenom zlý sen, ale já jsem tomu nevěřila. Odpověděla jsem, že bychom mohly chvilku počkat, jestli někdo nepřijde, ale když ne, tak by jsme to musely celý doplavat (a že to bylo daleko) a to se nám opravdu nechtělo…
Tak jsme čekali, ale nikde nikdo a my jsme už začaly mít ranní hlad. Nedalo se nic jiného dělat, než to doplavat. Celé zmáčené jsme padly na mokrou zem a začaly hledat pomoc. Zanedlouho potkaly jsme (konečně) nějakého starého pána a začaly mu vyprávět co se odehrálo. On však na nás koukal jak na dva zmoklé cvoky a odpověděl, že tady v okolí není žádné jezero, rybník a ani nádrž. A my jsme se na sebe s Klárou taky koukaly, že to přece není možné, nebo snad ANO?
To, že to byla jen halucinace byla zajímavá pointa, ale jinak to bylo nezajímavé a měl jsem problém přinutit se to dočíst do konce. Možná by to chtělo napsat o trochu zajímavěji než vyprávění víkendového výletu. Dát tomu trochu tajemnější atmosféru nebo něco takového. Takhle se mi to nezdálo moc dobré
souhlasím s Dondelogem. Ale téma celkem v pohodě a mi blízké. My jsme taky jednou stanovali a probudili jsme se po krk ve vodě. Prostě záplavy.
To tenkrát byla nezapomenutelná akce.
Tak to je teda zajmavůstka, ten konec. To bych fakt nečekal. Už už jsem chtěl napsat, že to je nudná zpráva a né povídka ale ten konec....
Konec dělá povídku- teda podle mě...takže asi celkem fajn šoking.
Přečetl jsem to doslova hltavě ale stejně...to co mi vadí je, že povídka je taková nijaká. Nevybočuje z proudu povídek a asi si jí nezapamatuju... Možná tomu chybí nějaká jedinečtost a "tvojost". Už to mám: Je to strojové, Chybí tomu duch, Stopa Tebe.
napad docela dobrej, ale zpracovani mi neprijemne pripomnelo pubertu a pribehy ctenarek bravogirl...;)