Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Přebytkové děti

24. 06. 2005
9
3
1984
Autor
Buendía

Tohle je první, co sem posílám, buďte na mne hodní, prosím.

     Tady si píše deník skoro každý. Skoro každý si myslí, že jednou ti na zemi zjistí, že to, co udělali byla blbost a že nám dovolí vrátit se zpátky. Skoro všichni si myslí, že pak by  se jejich autentická svědectví dobře prodala. Většina tady vážně doufá, že ještě někdy uvidí příbuzné a jakési kamarády, v jejichž ,,přátelství” stále, i po tolika letech, věří. Ha. Já vím, že jsme se už po jednom týdnu změnili na vyvrhlíky, bez možnosti návratu. K důvodu, proč já píšu deník se dostanu později, není tak naivní. Vím, že  nejsem pozemšťanka. Je to výlet, říkali a plakali. My také. Mám to vzít od začátku? Tak jó!

     Přelidněná Země, špatný politický režim v hlavních zemích Světa (vše směřovalo k válce) a nápad na pokus, pocházející z hlav těch nejfanatičtějších vědců. To vše vyústilo v prohlášení, že stav lidstva se nebude snižovat genocidou, ale tzv. Odesláním (a následnou sterilizací většiny lidí, co zůstanou na Zemi.). Vybraní měli být ze všech národů ve stejném poměru k počtu obyvatel té které země.. Celkem na Zemi přebývalo 56 648 250 lidí, resp. lidí do 25ti let – ti měli sestavit, jak tomu všichni říkali, výzkumný tým do vesmíru (Někam je poslat, ať si dělají co chtějí…)

     Vloni 6. června se metal v CWC (centrálním Světovém počítači) VELKÝ LOS. Šťastní vybraní  dostali letenku na loď New hope (romantika, co?), nebo Better life, nebo The others (trefný název...). A tato neuvěřitelná výhra se nedala odmítnout. V CWC byli zaneseni všichni lidé na Světě (až na dva hackery a autory nápadu) do dvaceti pěti let. Těch pár státečků, které nesouhlasily, buď umlčely domluvy o ,,společném blahu“  a ,,nutnosti“, nebo vodíkové bomby. Aspoň bude na vesmírných lodích víc místa pro poslušné a zodpovědné bývalé občany planety Země. Taky Vám to připadá jako sci-fi?  Hahá. Já občas sama žasnu…a třeba se vážně jednou probudím a okolo bude normální gravitace a výhled na JEDNO Slunce, JEDEN Měsíc a spoustu hvězd, které jsou a zůstanou DALEKO!

     To byly nervy.Všechny kanály se o VELKÉM LOSU zmiňovaly radostně; korupce, to bylo asi nejhorší. Stejně týden dopředu nikdo nespal. A to losování trvalo hodiny. Podle abecedy. Česká republika. Relativně brzo. Tak jsme to mohli brzo vypnout, obvolat známé a v mém případě se vydat na rozlučnou osamocenou pouť do polí, kopců a k řekám, pod širák…a pak za svým jediným bývalým klukem, nemohla jsem přece odjet jako panna.

Měsíc po ukončení LOSU se ze všech hlavních letišť ve všech zemích zvedla letadla a odlétla směr Florida.Zabalila jsem především knihy, slovníky, učebnice a pár talismanů a osobních věcí. Prostě na gram přesně do povolených, příjemně vypadajících, čtyřset padesátišesti kilogramů mínus má váha. (To byla dietka…) Kontakt se Zemí jsme měli mí každý měsíc 30 minut. Krása, ne? Říkám měli, protože se startem se mnoho změnilo. K tomu se dostanu po vylíčení pár dojemných scének. Věříte, že ze mě už vyprchal ,,aktivní“ smutek? Zbyla jenom zatvrzelost a nenávist k matce Zemi. Nenávidím ji, že se mě zřekla. Ale kdyby mě chtěla zpět – jakože chtít nebude – šla bych a dala bych za to vše…

Trocha sentimentality.

Třídění na Caneveralu podle zemí, nechtěli moc míchat národnosti. New hope  - občané G7 a Číny, Better life pro zbytek Evropy, Afriku a Austrálii, The others byli Jižní Amerika, zbytek Asie, Antarktida. V letadle do USA jsem se seznámila se skupinkou cca čtyřiceti Pražáků a společně jsme se málem i těšili na Better life.

Nicméně i v transportech do Treblinky byly občas statistické chyby v počtech, malé, ale přece. A já mam v životě zkrátka štěstí. Co ještě asi zažiju? Ne, ať to nikdo neříká! To byla jenom konverzační otázka. Dokud nevím, mám naději.

   Asi jim nějak neseděly ty vybombardované státečky. Nevím. A nezajímá. (Myslím, že bych se už smířila se vším. Jsem jiná než dřív.) Prostě: já a tři další Češi ( dva muži a jedna dívka) jsme se do Better life nevešli. A tak z každé země asi 5-30 lidí. Jen jsme sledovali, jak odlétají rakety na oběžnou dráhu, aby tam přeložily své pasažéry do jejich nového domova. Pro nás se začala stavět další loď, mezitím jsme přebývali v děsných podmínkách. Naši příbuzní byli určitě přesvědčeni, že jsme na Better life, která za 3 měsíce ,,ztroskotala“. Konečně mohli truchlit, ale zároveň se jim jistě ulevilo, mysleli si, že už netrpíme.

     Oblíbeným příslovým mezi námi čtyřmi bylo, že jsme vlastně přebytkoví z z přebytkových, což nám připadalo vtipné. Avšak práce stavitelů byla rychlá…Každý jsme dostali nějaké vědecké úkoly o výzkumu vesmíru. Výsledky se měli posílat zpět, tedy dokd bude dosahovat signál. Kam jsme letěli, to nám nikdo neřekl a dodnes máme jen pár dohadů. Pár blaznů si myslí, že úkolem je najít Boží mozek ve středu vesmíru. Ačkoli, tak scestné to není, Boha jsme –alespoň nějákého – nalezli všichni, co jsme se nezbláznili.

     Naloďění!

     Co dodat?

     Dojemný. Opravdu dojemný obrázek zmenšující se Země. Hysterický obrázek zmenšujícího se Slunce…Právě sedím na své posteli v pokoji 0088 Je malý. Musím spát přikrčená, aby se mi pod nohy vešly všechny věci. Brečím a nestydím se za to…to tu protrpí občas každý. Asi přer dvěma hodinami jsem začala psát tohle. TAAAAAAAK sama, i když se se mnou lidé rádi baví. Teď šli udělat nějaké pokusy.

     Ach jo.

     Neumím se zapojit do toho nadšeného kolektivu. Nemám proč...ale to není důvod. Má osobnost, dřív pevná se drolí. Nic nevidím. Jdu si číst.

     O čem psát?

     Je půl jedenácté.

     Pozemského času.

     Až mi dojdou baterky v hodinkách, budou tu už jenom centrální hodiny a s těmi se dá hýbat a nikdo by to nepoznal, venku je věčná noc.

     Dala jsem svůj deník přečíst jednomu českému vědci, který tu spoluřídí naši loď. Ptal se mě. Proč ho píšu, když ne z nostalgie a ze stesku po minulosti. Řekla jsem, že ho píšu pro  budoucnost, ne pro smutné vzpomínky. Dlouho jsme si pak povídali. Je sympatický. Dozvěděla jsem se jednu věc. Né, že by byla nějak zvlášť podstatná. Ale jen ať si budoucí čtenáři uvědomí ten kontrast lásky a  krutosti…Ptala jsem se ho, proč se účastní toho letu. Došlo mi, že jakýkoli vědecký záměr nemůže být důvodem k OPUŠTĚNÍ Země. Odpověď jsem snad tušila..Do ,,VELKÉHO LOSU“ nebyli zařazeni všichni. Přední vědci a astrologové několika poslušných států dostali možnost vykoupit své blízké z osudí. Manželky, maminky, děti, otcové vesmírných vědců se ale neměli dovědět, že za ně letí do vesmíru někdo, kdo je miluje. Ti, co na nabídku kývli, byli okamžitě odvezeni. Nesměli se ani rozloučit.

 

(…………………………………………………………………………………………………….)

 

     6 let od startu.

     Dnes se to slavilo. Šampusu je ještě na několik staletí. Málem bych zapomněla: ). Včera jsme přistáli na Zemi. Není to ta původní…jestli ano, tak celé to kruté lidstvo mezitím dokonale vymřelo…tahle je krásně zelená a celá čistá. Rostou tu zvláštní rostliny, ale je mezi námi dost biologů, kteří už vymýšlejí nové taxony a vše znovu rádi prozkoumávají. Je tu i New hope a z druhé strany této planety o třech kontinentech se ozývá The others. SLÁVA, Sláva, sláva!

     Chtěla jsem sem napsat, to aby se nezapomnělo, některé vymoženosti své rodné civilizace. (Tramvaje, zásuvky, žvýkačky, Malé prince, silnice, volby, Vánoce, lyžování, rychlovarné konvice…)ALE za prvé: je jich tak mnoho, že to nelze; a za druhé: nikdo tu vzpomínat nechce! Proč taky? Stavíme chýše, ekoligie je naše velká přednost. Já se budu vdávat. Za půl roku, nebo tak. Lovíme ryby, studujeme, jíme ovoce, vyrábíme elektřinu z větru a vody…

 

Víte, proč nepíšu pro ztracenou minulost? Tohle je totiž první kapitola - EXODUS – z kroniky zatím mladého NOVÉHO NÁRODA. Ještě spousta listů je nepopsána. To je pro mě a pro náš rod.


3 názory

Zajímavé a promyšlené. Dojem mi sice občas kazily drobné překlepy, ale ty ostatně dělá každý. Každopádně si od tebe budu muset přečíst něco dalšího:-)

Buendía
24. 09. 2007
Dát tip
dík, netušila jsem, že někdo čte tak stará díla!

Merisa
19. 09. 2007
Dát tip
TIP :))

pekylau
01. 11. 2005
Dát tip
Moc se mi líbí forma jakési netečnosti vypravěče. Jako by se ho to ani přímo netýkalo, ale ve kutečnosti pláče pod dekou. Tip.

Buendía
10. 10. 2005
Dát tip
Velmi děkuji, je to zvláštnhí, že mám nejvíc kladných kritik u díla, které mě osobně tak zase moc nebere..:-) Dík Tonko, moc příjemná kritika!

Tonko
08. 10. 2005
Dát tip
Dost dobrý ... pro mě velice zajímavý !!!! Příběh, do kterého je jemně zabalena špetka filosofování a celé je to podáváno pěkně za tepla světového dění :-)¨

Buendía
21. 09. 2005
Dát tip
Děkuji všem vřele za kritiky!!!!!!!!!!!!

Fehu
20. 09. 2005
Dát tip
super

Buendía
31. 07. 2005
Dát tip
Všem vám moc moc děkuju, no to je prostě paráda, když mě někdo chválí...teď bohužel nemám zrovna tvůrčí období, ale určitě se budu snažit něco vymyslet...ačkoli to asi nebude pokračování tohohle. Uvidíme.-)

andromeda
28. 06. 2005
Dát tip
tak tohle je fakt SUPER, a posílám superTIP, jen tak dál

Flavia
28. 06. 2005
Dát tip
Jo tak ty nestojíš o hlubší kritiku?! Smůla...:-) Máš fakt pěkně čtivý sloh. Ale taky vím, že i schopnost přemýšlet o věcech do hloubky a odvahu být jiná. Nevím, jakou jinou vlastnost by měl ještě mít budoucí úspěšný spisovatel.

Klídek
26. 06. 2005
Dát tip
Přijde mi to trochu jako objevení Ameriky.Je to hezký rád bych se dozvěděl o nové Zemi víc.

balsiker
24. 06. 2005
Dát tip
Hm,docela zajímavý. Rád bych si brzy přečetl něco dalšího. Jasně, vždycky se může objevit nějaká ta chybka, ale v tomhle případě to podle mě je ještě dost dobrý začátek.

fungus2
24. 06. 2005
Dát tip
Dobré**

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru