Bolest

Jsi jediným Sluncem, co v mém srdci jasně svítí, křišťálovou studánkou, co za svitu Luny se třpytí, přec nemůžu se opravdovým štěstím rozzářit, neb Ty nikdy nebudeš jen pro mě žít. Nevím, jak se mám s tím vyrovnat, když chtěl bych jen Tebe milovat, nedokážu na Tebe zapomenout,přestože jsi již vdaná, neb mé srdce jasně říká, že právě Ty jsi ta vyvolená. Rád chtěl bych zase cítit jen přátelství, když vidím, jak mě vnitřní síly opouští, a přestože jsem jich míval víc než dost, začíná mě naplňovat nepříjemná úzkost. Nedokáži se bránit tomuto druhu bolesti, a když opustila mě poslední troška štěstí, kterého jsem měl míň než modřín v zimě jehličí, cítím, že se již nepodívám do Tvých svůdných očí.

---