Zpověď Schizofrenika

Pusto, pusto mám v duši

A ten hlas mi šeptá přes rameno

Utíkej pryč…

Chladná, až mrazivá je moje cela

A stín jež z rohu vystupuje

ke mně smrtelně klidně promlouvá

chci z plných plic zakřičet

dost už bylo těch krutých slov

chci…

ale sucho a žízeň mi slepili němá ústa

chci

ale jediné co slyším jsou tvoje slova

běž a pomsti se

v dáli slyším kroky a cinkot žalářních klíčů

ano…

tvůj smích, tak alegorický, zapomenutý, vyděšený

ano, už přichází tvá šance a spása mé žízně po krvi

mlč

 zní mi hlavou

 mlč

proklínám ta tvá ústa

a vtom světlo, někdo obchází moji židli

tolik temná místnost najednou září

obávaný stín je pryč

volám o pomoc

hej pomoz mi se odsud dostat, trpím v této tmě

tahám tě za tvůj bílý plášť,

uhýbáš

jako bych byla zvíře

cítím teplo tvého těla,

vroucí tekutinu

chybí mi její dotek a pocit blízkosti

usmíváš se na mě

a přesto že bych ten úsměv chtěla opětovat

má tvář zůstává kamenná

jsi opravdu Bůh a to světlo je tvá svatozář?

Přišel sis pro mě! Vím to, už dlouho jsem tu čekala

A najednou mi šeptáš přes rameno:

Zab ho!

Prohlížíš si mé zkrvavené ruce

Díváš se mi do očí

a ten temný hlas v mé hlavě křičí

utíkej pryč, vždyť si ho zabila!

Zabila jsem Boha v sobě, protože se na mě usmál

A já se bála ten úsměv opětovat.

A tak sedím zase ve tmě,

a ten hlas, tichý, klidný

Říká

spinkej maličká, zavři oči

Ale kdo má v té nicotě snít,

 když nemá naději v probuzení!

Vy nejste Bůh, že ne pane doktore?