Bez názvu XV

Anděl strhává šaty loutek

a nitě jdou si pro konec

a kousek dál děti hrají

na válku a smrt

pohádky už nesmíš vydávat

tak postavme pomník

těm kdož vrazdili

v mém srdci zítřek

čeká na vlak

až odveze mě

ze včera z prasklin chrámů

trhaných pro to

aby slza stačila zakrýt stopy

a převlíct se do roka

než se zas vrátí

mezi múžeš a musíš

a přitom máš dávno určeno

jak trhlina v otočených kartách

a nemusíme po nich střílet

jen na ně ukázat

a vytáhnout  tam

kde můžou všechno

i umřít.

Tvář němá bez očí

stahuje všechno

a snad ten jediný

jde proti proudu

cizinec já sobě.