Stárnu

Stárnu

Slyším to v noci, když je ticho,

vidím to večer v zrcadle.

Zatím žádné vrásky,

v těch to není.

Slyším to v děti kárajícím hlase

cítím to v kolenou i pase.

Chystám se do druhého setu.

Něco už asi nestihnu.

Začínám vážit každou větu.

Zůstávám raděj ve stínu.

Naivita schází...

Začínám se sám sobě smát...

Smát se bláhovostem mládí...

Občas však zatrne,

když dívám se, co zbylo jen.

Už není tělo, které svádí...

Už není láska, zbyl všední den.

Přišel strach

a pak bezmoc

a z ní přišla k nepřátelům zášť.

Tou jsem vždy pohrdal

a najednou s ní musím se učit žít.

Sny se rozplývají v dáli.

I kdyby splnili se teď,

kdo by o ně ještě stál?

Radost zkalí,

že nedokážeš už se radovat jen tak.