Nářek Monzunu

Dikmúpe!

Tvé oči pokryl šedý stín,

už více se z nich nedovím

o soucitu a milosrdenství.

Ty hluboké oči oběti

už vedle mne nebudou stát

a nikdo se neodváží ptát,

proč krutost vládne v činech mých.

Tvé oči pevně sevřené

už nedokážou říci: "Ne!

Dost bylo trpících!..."

...Tak já tu zůstávám

a za mnou vichřice i uragán

kráčí v mých šlépějích.

Ty necháváš mne samotnou

a orkán běsní nade mnou

i v mojí duši.

Ten vítr už nic neutiší!

Neb zatímco ostatní jen tuší -

já vím.