ANDÍLEK neexistuje

Lukáš si známým gestem zapálil cigaretu. Potáhl a zahleděl se na Lídu. Seděla naproti němu. Pod stolem neklidně poklepávala nohou. Upřeně na ni upíral zrak. Tvářila se rozpačitě. Moc dobře nesnášela mužský pohled. Nevěřila si a cítila se jakoby nahá. Přílišná nesmělost jí ubírala na kráse. Seděla na židli, vypadala uboze, vlasy urousané, tvářila se jakoby ztraceně. Ztracená pod stolem, utopená za prázdným půllitrem od piva, který právě dopila, zahalena v oparu cigaretového kouře. Na rtech se jí ještě leskla kapka toho zlatého moku. Nekouřila, snad proto nevěděla kam s rukama. Popadla tácek a začala ho nervózně oloupávat. Šlo to snadno, byl nasáklý rosou, která na něho stékala ze sklenice od piva.
„Na co myslíš?“, přerušil Lukáš trapné ticho. Zmateně na něho pohlédla. Popadla do ruky prázdnou sklenici a tím naznačila, že už je delší dobu na suchu. Pokýval souhlasně hlavou a sám vyzvedl svůj dopitý půllitr nad hlavu směrem k výčepnímu.
„A jinak Tě nic netrápí?“. Zakroutila záporně hlavou.
„Opravdu nic? Připadá mi, že pořád na něco čekáš. Na co to vlastně pořád čekáš?“, optal se jí po chvíli.
„Na pivo přeci.“ , usmála se, trochu křečovitě.
„A na co ještě? Čekáš na něco, ne? Třeba na ANDÍLKA … .“, řekl důležitě a hned se odmlčel.
„Kdo je jako ANDÍLEK?“, podivila se.
„To víš, ANDÍLEK je ten tvůj ideální kluk, na kterého čekáš. Princ, který si pro tebe přijede na bílým oři a konečně tě učiní šťastnou. Čekáš na něj, ne?“.
„Ideální kluk?! … Ten snad ani neexistuje. Žádný ANDÍLEK není.“
„Já to vím … ty to víš … tak proč ho hledáš?, na co čekáš? Tenhle boj máš předem prohraný.“. Seděla jako opařená a hlavou jí proběhl dosavadní život. Měl pravdu, stále jenom čekala na přelud své mysli. Věřila v klamy svých snů. Žádný princ, žádný ANDÍLEK! Jenom tužby bláznivé holky.
Zmohla se pouze na chabou odpověď: „Na žádného ANDÍLKA nečekám.“. Nechtěla přiznat pravdu, styděla se za svoji touhu po neexistujícím ANDÍLKOVI.

---