Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Smířená...

27. 06. 2005

1715

Autor

Katčenka

Tobě, Máro...

Mohla bych

brečet

Mohla bych

naříkat

Hloupě křičet

Nebo nedýchat

Zkoušet

vrátit všechno zpátky

zamknout si Tě do pohádky

Žít ze vzpomínek na Tebe

Koukat prázdně na nebe

Nestarat se o sebe

Brečet si do postele

Litovat se vesele:

„Samotinká holčička,

Uplakaná panička…“

Přemýšlet

co všechno jsem ti dala

proč jsem zase sama

Mohla bych…

Ale já jsem šťastná,

že jsem tenkrát milovala

…

Moc krásné, Katčenko. Místo těch tří teček na konci si představuju letmý, hořkotrpký úsměv na Tvé tváři....něco jako....pravda i lež. Je tam pokaždé, když si to přečtu a přesně vystihuje a zároveň i dotváří celou báseň, takž "každý" hned pochopí.... To je fakt dobrý. No a "tebe - nebe" mi nijak zvlášť nevadí....každý máme něco. Líbí!