"Vědomí" jsoucnosti ..

\"Kdo se upíná k čemukoliv,mimo tuto realitu ... patří jinam.\" CHIREN

Utíkal jsem!Vyděšený a zpocený strachem jsem utíkal s ostatními stále vpřed.Kolem,všude okolo vybuchovaly stovky granátů a zemina se mísila s krví a nesnesitelnou vřavou do hustých chuchvalců zmatku a děsu.Nebyl čas myslet na nic jiného,než na sýpavý dech.. na nohy,které přeskakovaly mrtvá těla,rozouskovaná na podivně absurní části..a byly jediná naděje,jak přežít.Musím utéct svému osudu,musím!Ještě víc jsem přidal,ačkoliv ještě před chvílí jsem si myslel,že je to nemožné.A tak utíkám.Přeskakuji první..druhý zákop a míjím kulometné hnízdo..vyhýbám se tanku,který jako obrovská ocelová obluda skřípavě míří na opačnou stranu..proženu se kolem skupiny vojáků,kteří se v údivu otáčejí za mnou a překvapením nejsou schopni zakrýt svůj úžas.Už nevnímám nic,jen spalující touhu ztratit se ve svém úsilí předehnat vítr .. běžím dál a rychleji ..


Prásk!

Nějaká obrovská síla mně utrhla nohu,padám a lhostejně nechávám své tělo dokončit svůj pohyb přerušený výstřelem.Jsem prázdný,když dopadnu do hluboké brázdy bahna,které mně obalí do své náruče.Tělo,už nepotřebuji .. jen trochu vzduch,ať se líp umírá ..

"CHlapi,vidíte taky co já?!" ... muži se shluknou okolo bezvládného těla,ve kterém dohasíná život jen velmi neochotně.Jejich obličeje jsou zmatené,jakoby nevěřili svým očím.Dlouho jen tak stojí a pak někdo řekne:

"Pánové,zachránil jsem vám kůži...,kdybych ho nesejmul,zastavil by se až v Berlíně!" ,ale nikdo se nezasmál.

---