Vzpomínka

Vzpomínka Stále znovu se vracím zpět do toho osudného dne, kdy šli jsme spolu lesem a cítili se zatím mizerně, než dorazili jsme k rybníčku a jeho zamilované lavičce, kde přiznal jsem Ti své city, co tak moc mi lámou srdce. Byla jsi překvapená, proč zrovna Ty, a já věděl, že jsou tu jisté překážky, však v tu chvíli, kdy ležela si v mém klíně, snil jsem jen o všem milém a nemyslel na ně. Jsi jako víla, co tančí za úsvitu v ranní rose, a já chlapec, co chtěl by sevřít opět Tvoje ruce. připadal bych si jako v Ráji za jasné záři Měsíce, kdy podlehla bys mi a já směl políbit Tvoje líce. Je snad zakázaná láska takový hřích, že trestem za ni, nepoznám již smích? Rád popral bych se se nepřejícím osudem co přál si, abych byl jeho věrným otrokem. Proč, když omezil jsem veškerá svá přání, jsou na mě přesto všichni bozi tak krutí? Přesto, že zůstalo mi přání pouze jediné, oni mi již nedopřejí chvilky pěkné Jediné mé přání je, vzít Tě pod svá křídla, dokázat Ti, že co říkám nejsou planá slova, Ukázat Ti svět i z těch lepších stran, neb máš možnost zvolit si z více bran.

---