Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Náhoda A2412 - část první - Mínus 3, 5 miliardy

01. 07. 2005
1
0
1964
Autor
Čmelák

Mínus 3,5 miliardy

 

Byl jsem vtažen do událostí, kterým bych se s odstupem času velmi rád vyhnul, pokaždé,

 když moje fantazie vykreslila jejich nejneuvěřitelnější souvislosti,

zjistil jsem na Internetu, že svět vědy je mnohem

a mnohem – ještě mnohem dál.

Nebudete-li zpočátku něčemu rozumět, nezoufejte, také jsem nerozuměl,

mnozí mezi námi si přejí, abychom nerozuměli…

 

Napsal: František Janč

© MHL39

 

 

 

Náhoda A2412

část první

 

     „Chytili jsme podivuhodného živočicha –, pojď se na něho podívat!“ uslyšel jsem v mobilním telefonu.

     „Teď v noci – ? Jakého živočicha?“ ptal jsem se rozespale a uchvátaně, Petr by jinak zavěsil, znám svého mladšího syna velmi dobře – kvůli desítkám SMS, MMS – a nevím čeho všeho ještě – má většinou ve svém mobilu jen minimální kredit, obyčejně mě jen prozvoní a pak čeká, ví, že mu zavolám. Ve dne by zavěsil na sto-pro, před půlnocí byl až  mimořádně hovorný: „Přijď a uvidíš! Takového živočicha svět od Ohňové země, přes Kapské město, Tasmánii až k moři Laptěvů ještě nikdy neviděl,“ ozvalo se s hecařskou nadsázkou – byla mému synovi vlastní od chvíle, ve které poprvé otevřel oči.

     „A to je všechno? Kvůli tomu mě budíš uprostřed noci – ?“ zabručel jsem. „Ráno mám zase příšerně náročný pracovní den, mezi mou postelí a tvým počítačem jsou jen pouhá dvě patra – to nemůžeš sejít dolů alespoň odpoledne!“

     Mobil okamžitě ztichl – , jak také jinak. „Ti mladí dnes vůbec nic nesnesou,“ pomyslel jsem si, „já mám vydržet všechno, oni jsou naštvaní kvůli každé maličkosti –, a ani omluvit se neumí, je to nakonec moje chyba a špatná výchova – .“ V myšlenkách jsem se zatoulal o více než deset let zpět – ano, před léty jsem si přál, aby moji synové našli větší vztah také k biologii – jenže biologie je nikdy příliš nezajímala. Trapič mobil znovu pípal na nočním stolku a otvíral na mě displej se zprávou jako zobáček nenasytné ptáče – PROMIN, ALE PRIJD URCITE – ZITRA. „Ne, moji synové Petr a Pavel nejsou biology – jsou už i ve svém školním věku počítačovými hackery, ano, těmi jsou určitě! Nedávno mně vysvětlovali, že kamarádům nahlas říkají při nočních aktivacích, zakládáních a pařbách, že ten druhý je lamer, přestože si o něm myslí, že je to computer geek – jenom mě – genetika – zkoušejí – o půlnoci – z biologie? Vždyť mnohem více času než se mnou a v přírodě tráví už roky u „beden“ v pracovně, netuší, co všechno může běhat a létat za naším domem – natož pak plavat v moři Laptěvů.“ 

     Znovu jsem usínal jen pomalu… Ne, nic z toho ani netuší, stejně jako já nevím –, k čemu všemu jim slouží nejméně tři počítače propojené do sítě – nebo jich už mají víc…?“

 

 

- - -

 

     Venku zářilo slunce, ale v potemnělé obdélníkové podkrovní místnosti druhého patra před pěti lety rekonstruované vily bylo jeho světlo nepřirozeně znásilňováno okenními žaluziemi, aby pohaslo a mnohem důležitějšími se uvnitř staly rozsvícené monitory. Moje oči pomalu přivykaly šeru. Jeden, dva, tři počítače s – dokonalým příslušenstvím, server, čtyři svítící monitory a pod oknem něco nového a nečekaného – velké prosklené terárium pro plazy – a uvnitř něho –  počítač s monitorem.

     „Skutečně podivný tvor,“ vydechl jsem hlasitě, „počítač s procesorem Pentium v teráriu jsem ještě v životě neviděl.“

     „Starej krám bez střev,“ prohlásil Petr.

     „Ale náš Pentík bydlí právě v něm,“ oznámil devatenáctiletý Pavel, a pomalu vyklepal – na písek vedle umělého jezírka – z prázdné slupky monitoru ještěra.

     „Ne, to zvíře má podivnou a vlhkou pokožku,“ uvědomil jsem si téměř okamžitě, „je to obojživelník – snad mlok, ale – vždyť má šupiny! Tak nějak vypadali krytolebci, jenže ti vymřeli už v prvohorách před více než 200 miliony lety – a to zvíře tady je – až příliš živé. Při své velikosti téměř 40 cm mně připomíná přerostlého mloka s plochou žabí hlavou a až krokodýlí ozubenou tlamou, oválné šupiny na jeho zádech vypadají jen jako hloupý žert. Nic podobného živého neznám a nikdy jsem neviděl – snad by bylo možné, že někdo nějakého málo známého tvora propašoval z Brazílie nebo z jiné oblasti Jižní Ameriky, aby si „přivydělal“ – .“

     „Tak, co je to?“ ptal se Petr.

     „Nevím, Petříku,“ použil jsem – soustředěný na živočicha – zdrobnělinu, kterou v jeho patnácti letech používám zřídka, „snad hříčka přírody – snad obojživelník – asi mlok – někde z tropické Amazonie – ?“

     „A proč se jen tak plazil v České republice v Jiráskových sadech na soutoku Labe s Orlicí – ?“

     „Kdy se tam plazil?“

     „Asi před měsícem, od té doby je u nás, má rád vodu, teplo, mazlení a počítačové šero, žere hmyz, kousky drůbežího masa…“

     „Tím byste ho asi krmit neměli, vypalte mně pár jeho digitálních fotografií na DWD, zeptám se v muzeu docenta Macha, snad bude vědět víc.“ Zadíval jsem se na přední stěnu terária a na nápis:

Pentík – PC  PAG-MMO-A2412

     Zabručel jsem: „Nemohli jste mu vymyslet lepší jméno, když už jste mu nějaké museli dát?“

     „Mohli – Pentík se ti nelíbí?“

     „Pentík se mně líbí, ale co má znamenat ten Personal Computer Pí-Ej-Dží – ?“

     „To není Personal Computer!“

     „Není?! A co to tedy je?“

     „Ještě nevíme, ale už pracujeme na – dešifrování,“ culil se Petr a Pavel vysvětloval: „Předevčírem jsme si vypůjčili čtečku čipů – tu čtečku, kterou kontroluje tvůj brácha individuální čipy těm nejdražším brazilským papouškům. Představ si, že tady to zvíře má pod kůží na stranách krku dva hodně zvláštní čipy. Ani s počítačem a vypůjčeným softwarem nebylo vůbec snadné jejich odezvy rozluštit – oba čipy odpovídaly současně, ale nakonec se nám na displeji zobrazilo PC PAG-MMO-A2412. My si myslíme, že je to jeho jméno,“ ukázal na Pentíka. „Nebo je to část názvu nějaké biologické laboratoře, neznáš ji náhodou? První dvě písmena určitě znamenají proteomic center.

 

- pokračování -

© MHL39


Havranka5
27. 07. 2005
Dát tip
avi pro glassy alias sleeping_beauty (neboj, není to pomsta, i když je celý román na pokračování pro laika hůře čitelný, je velmi dobrý pro poznání způsobu myšlení vědců a pro budoucnost)

Havranka5
07. 07. 2005
Dát tip
Huf, Pentíci mi už škrábou svýma ocelovýma drápkama na dveře mé útulné tvrze poblíž mrchoviště.. Nejhnusnější na povídce je, že bude již pozítří realitou. *

Čmelák
07. 07. 2005
Dát tip
Je pravdou, že několik Pentíků uteklo neznámo kam. Pokud je potkáte, pošlete - prosím - avízo...

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru