Pár nových básní

*

Časopaměti ustavičného
překovávání ve vzpomínání,
Přepisu příběhů, lešení
rekonstrukce zarezlé.

Veskrze bloumáním
je pochod mezi natřenými
stěnami. Mezi mělkými dny
všedních dní. Deštníky
v dešti. Jak všední.

Jak banální. Je skvrna
na papíře, suchý skelet
mouchy v pavučinách, kde
majitel neznámý
přestřihnul kdysi vlákno.
V jakési škvíře taky
prachem zapadal.

Rozkřáplý konec šneka.
Dvacet třicet sedmdesát let.
Roky smyšleného sebesmyslu.
Nesmyslu v téru kosmického
všudyprázdna.


*

*

Lepkavá tma.
Větve stromů šátraj po
hlavách, češou nervy.

Napnuté dráty chycené
po věcech kolem, chvění
vnímání strachu.

V stínech žebračka. Tak
už jsme zbyly jen dvě.
Rádio v oku šumí stébly
trávy - děravý oheň
neúplného obrazu.

Dnes mi umřela máma,
řiká... Stojí v stínech.
Nevnimám. Du dál.
Jenom dvě.

Rezlá roleta mýho světa
se zadrhla dole...

Počkejte. Poslechnite.
Muj žal.
Polkla ji tma.

---