Sliby novejmu roku

Po tom nevejm roce nad plotnou si hřeju zmrzlé ruce. Mráz obchazí dědinou, spaluje tváře, že snad zahynou. A ty kamna mé, salají teplo příjemné. Hoří v nich však závdavky lidí, co jich enem znám. To že nebude už fajfku hulit, to že nebude už karban hrát, to že nebude už za jinou chodit, to že mě už bude mít navždy rád. A jak ty moje ruce teplem oživají, na srdce mi však smutek sedá, to hoří naděje mojich milých, raději bych mrazom sešla. Sliby kdyby svoje splnili by, radosťou mou nevýslovnou mé naděje by sa naplnily, ale to je těžké asi tak, kterak učit naše holuby zpěvu, co pěje jenom zpěvný pták. A že budu mít klidu, až enem v tej tichej rakvi ležat budu, to si tady nad těma studenýma rukama, jako modlitbu k Bohu mohu dát.

---