Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Už mi zrnka písku zasypávají
poslední kousek tváře,
oči pálí jako žár pecí,
co nad Kladnem je z nich záře.
Moje tělo v saharské poušti,
do nebe svou duši pouští,
k pánubohu na pokec,
hlavně být slušně oblečený,
mít zapnutý poklopec,
na provokativní otázky mít jen skromnou odpověď,
sv. Petru pochválit jeho úsilí spasit svět,
on na to, že ne on,
to že Kristus pán,
to mi tam nahoře jistě nepřidá,
taková neznalost, se obávám.
Proč já se jen vydal takhle sám a sám,
na pustý výlet k rádoby novým pyramidám?
Jsem se ptal sám sebe v horečce na slunci,
opečený do hněda,
vlastně ne, promiňte,
sám jsem nebyl,
byl tam nějakej pán, Sup se jmenoval,
pak mě spolu s kolegy asi sežral,
nevím sám.
Do toho nebe mě nakonec vzali,
hříchy mé mi odpustili.
Píši vám, že až zarážející je,
jak tady v nebi jedno je ti,
co kosti, cos dole nechal, dělají,
jestli je světí
nebo právě vynášejí v krematoriu do smetí.
Písmák