tak nám pomalu utekl čas z okoralých dlaní

vteřiny protekly mezi čtením a spaním

                                                                  v tibetských výšinách

a v těch vteřinách leskly se tváře duší

                                                                       do kterých nám bylo dovoleno psát

teď prodejme sami sebe,           tři koruny za citát

ať si v baru u Cherubína objednáme tři decky vína

ať jsme šťastni na nebi

i přes slunečné podnebí a absenci deště

„Hej, obsluha! Nalej nám ještě!“

tak nám pomalu vyklouzl šém z popraskaných rtů

a nepotřebná schránka duše bránila nám v rozletu

                                                                                       v rozčesání alty větru.

proto si zítra bez ostychu sedni v metru

celý den žij, jako by měl být poslední

a až rozházíš i poslední nitě svetru

spočiň v odpoledni

                                              vyvezou Tě nahoru trans-atmosférickou dálnicí.

lháři, zbabělci a bídníci

nechť zaplatí si letenky do nejvyšší modři

a probudí se jako čestní a pohádkově dobří

s šedým zákalem na svědomí

                           vůči němuž jsou prenatálně nevidomí

                                                                                                    již  odmalička.

snad nás mramor jednou omrzí

a železná cudnost podlehne korozi

snad jednou zatoužíme po kulečníkovem stole

                               a otevřem si nahoře bar,

                                                        jaký mají dole.