Žít bez lásky nejde

K životu potřebujeme lásku,

to každý si snad přeje.

Však na očích mít černou pásku,

to pro člověka zlé je.

 

Po spokojeném životě

neustále toužíme.

žijeme-li v samotě,

to se hluboce soužíme.

 

Nikdo nechce sám být,

ženy a dokonce ani muži.

Vedle sebou milovanou bytost mít,

toho,komu po ránu dáme růži.

 

Někdy se to tak už stává,

že zmatek máme v hlavě

a okolo nikdo,kdo radu dává,

když potřebujeme ji právě.

 

Když nám láska chybí,

je to pocit zvláštní.

Vždyť milovat se nám tolik líbí,

přejeme si lásku i s vášní.

 

A ten pocit prázdného místa,

který tak srdce svírá.

Ale bude líp,tím jsem si jistá.

to vím,to je má víra.

 

A když přijde smutná chvíle

a slzy se nám hrnou do očí.

Musíme věřit své vnitřní síle,

tomu,že vše se v dobré otočí.

 

Teplá koupel,svíčka hořící,

prostě chvíli myslet jen na sebe.

Uklidňující hudba,co ještě říci?

Zkus jen tak,zadívat se na nebe.

 

A i když se to nezdá

a my nevěříme tomu.

Jednou vyjde ta naše hvězda

a zažene smutek silou hromu.

 

A až do srdce vejde nám štěstí,

pak se budeme chtít jen smát.

Nebude vadit,že kráčíme v dešti,

budeme šťastni,že nás má někdo rád.

 

Jak mávnutím kouzelného proutku,

změní se náš život celý.

Nebudeme se už trápit v koutku

a zapomene na smutek,který jsme měli.

 

A uvidíme hned,

vše mnohem krásněji.

Neublíží nám oheň ani led,

a to díky naší naději.

 

Protože poslední umírá naděje,

ta musí vždy v nás být.

Věříme-li,že i v bouřce krásně je,

pak uvěříme,že i lásku máme právo mít.

 

I když se člověk někdy spálí,

musí vstát a jít dál.

Pak blízko bude,co zdálo se v dálí

a pryč bude všechen žal.

 

Tak už se usměj konečně,

vždyť stojí za to žít.

Netvařme se netečně,

ve dvou jde vše líp.

 

Na nás pouze záleží,

jaký bude život náš.

Věř,že jen o lásku běží.

Tak ji nepusť,když už ji jednou máš.

---