Mrazílek

Snad to ani nečtěte. Pohrávám si tady s pitomostí.

Venku padá sníh na kulatou hlavičku a kulaté bříško zatímco uvnitř v hospůdce si hřejí tlapičky pejsci – já a mí kamarádi. Třu si je o sebe, strašně mi svědí. Naše prohnané zadečky poposedávají v plamíncích. Koukám se z okna a myslím si: Bilý chlapíku, tohle je tvůj čas, tvůj ráj. V mrazivých peřinkách jiskříš si, jsi čistě krásný sněhulák. Hups, hups vločka po vločce ti padá na čumák. Šimrá tě zimní Královna – tma, měsíček, obloha plná hvězdiček a mráz. Co si to píšu? Když mě Královna uvolňovala z toho tažení, bylo zas cítit o něco silněji než dřív tu závislost na jejích poutech. Než Královna ode mě odešla na sraz čarodějek, zašeptala mi hrozbu i slast do ouška. Milý pejsku, tady máš v téhle hospůdce kousek svého místečka, tvůj ráj. Je tu útulno a je tu čisto, protože sem chodí jen vyznamenaní pejsci, co si to tu zasloužili, tak si to nepokaž. Kdepak slint a kal, vzpoura a vůbec s tímhle rájem svár i kdyby sebemenší byl a pouze v myšlenkách, víš, styděl by ses za sebe a skrýval by ses před sebou až … ty bys ses pronásledoval – sám sebe bys odsud hnal, kdybys sis to tu pokazil něčím zlým, na to zdejší zákon dbá, to si piš. Ale když budeš hodný, hezky se tu pobavíš. V srdíčku klid a řád ti do skoku budou tlouct veselým a líbezným zpěvem a hrou. Měj se. Jak jsem si to vyposlechl tak jsem pěkně zhloupl. Po Královnině pohlazení vstali mi chloupky a zajiskřily. Ocitl jsem se mezi poposedávajícími kamarády uprostřed vzrušených výpovědí o bolístkách své procitlivělé kůže, o tom čím se provinili a o tom jak si zasloužili, že … ach a ouvej … jejich Paní nemá s nimi slitování. …

---