SW: Epizoda 10

Epizoda 10: Lukáš řeší rodinná pouta

A long time ago, in a galaxy far, far away…

         Lukáš Nebíčko byl obyčejný sedmnáctiletý výtržník, který žil na pouštní planetě Tahnůj. Žil zde se svým strýcem Noulejnem a tetou Neberu. Otec byl již dlouho mrtev po zákeřném útoku místní užovky smrduté a matka se otrávila alkoholem nedlouho poté, a tak mezigalaktický sociální úřad ustanovil Noulejna s Neberu Lukášovými opatrovníky.

         Jedné suché noci (což je na Tahnůji noc běžná, nikoliv však pro našeho mladého, oplzlého hrdinu) se zdál Lukášovi velice podivný sen. Zjevil se mu jakýsi muž oděný v moderních pouštních teplákách a tílku a pravil: ,,Lukáši, tento tvůj otec Ananasin Nebíčko jest a ty musíš vypravit se do sektoru CI5
a stvoření najít tam Hlodou nazývaným. On prozradí tobě, kdo VRAHEM mým jest. On vyjeví tobě, jak to skutečně bylo s tou proklatou užovkou a on osvětlí tobě, proč matka tvá otrávila sebe jedy alkoholickými.‘‘

 Načež se sen rozplynul a Lukáš se probudil do časného rána. Jelikož se řídil místním lidovým rčením ,,ranní bantha, dál dosere‘‘ , ihned vstal a po pravidelné ranní dezinfekci zubů a celého těla si vzal krajíc chemicko-lyzozo-energo-bakteriálního avonu (zkráceně CHLEBA) a ten zapil šálkem teplého absintu.
Po vydatné snídani, která ho nastartovala do nového dne, přemýšlel nad svým snem..copak to byl skutečně duch jeho otce? Nebo jen sen? Lukáš se rozhodl více nemeškat svůj čas pochybováním a už ujížděl v ,,zapůjčeném‘‘ sígru
do sektoru CI5. Při nejhorším se jen projede. Cesta byla dlouhá – Lukáš ale jel vytrvale dál, nehledě na písečné červy, písečné bouře, nebo písečné hrady,
jež postavily písečné děti písečných lidí..Bylo už skoro třetina na čtyřicet dva zdejšího času, když náš mladý hrdina dojel do sektoru CI5 a zde spatřil malé, nápadně nenápadné obydlí. Ihned tedy vystoupil, došel ke dveřím,
ale ještě předtím, než stačil zaklepat, otevřely se dveře samy a před ním stanula malá, šedivá postavička s obrovským rypákem a malýma, mývalovitýma ušima 
a pravila: ,,Á zdravím já tebe, Síla říká mi, že tento Lukáš Nebíčko jest - čehož si žádáš ode mě?‘‘
Lukáš se podíval na jmenovku na svém tílku a pravil:,, OCH, jsi dozajista velice moudrý a mocný a vzhledem k tomu, jakým podivným archaickým jazykem hovoříš, znal jsi mého otce-ty musíš být Hloda, že?‘‘

,,Áno, Hloda jméno mé jest, ačkoliv mě tak už dlouho nikdo nenazval..naštěstí, jméno to mi přijde nemoderní..a proč se
na otce svého vyptáváš? Co o něm věděti chceš? A mluv, aby rozumět jazyku tvému bylo, hergot!‘‘ dupnul si Hloda

,,Víš kdo ho zabil?Ne, počkej…Víš kdo svíci jeho zhasnul navěky?‘‘ opravil se Lukáš.

,,Áno to známo mi jest. Svíci otce tvého nezhasla smrdutá užovka, ale…strýc tvůj Noulejn na lovu užovek smrdutých, aby mohl jeho ženu, matku tvou, kost velkou za svou pojmout…ta se radši uchlast…otrávila alkoholem… no a počkej nepřerušuj mě, to není vše..máš sestru,2 bratry a jeden retardovaný hermafrodit – táta byl kanec - pravý Yeti jaký, jsem ho učil já.‘‘ nostalgicky pomlaskával Hloda.
Lukáš poděkoval, rozloučil se a s krví zalitýma očima vyrazil zpět k domovu. Jen co dorazil, vběhl do obýváku, kde Noulejn sledoval desertballový zápas
a bez meškání ho chladnokrevně probodl svými světelnými vidlemi
(ano, nezapomínejme, že to byl farmář) a poté, nehledě na naříkání tety
nad opět zasviněným kobercem, se vydal hledat své příbuzé napříč galaxií..ale o tom někdy příště.