PODVEČER

zatím co budeš snít svůj sen
na Tvoji kůži, jak na pergamen
chci napsat tuží veršů pár
par magických tahů a siločar.
Láska, ta mnoho podob má,
tak zkouším napsat co cítím já,
jsem nakažen tou zvláštní nemocí,
jak vystihnout to množství emocí,
které mi v noci nedají spát,
a nutí mě stále básně psát,
s Tebou plakat, s Tebou se smát,
do ouška šeptat: "mám Tě rád",
jsi víno a já jsem v opojení,
jsi řeka, kde hrozí mi utopení,
jsi slunce, já marně hledám stín,
jsi plamen, ve kterém uhořím,
jsi anděl co rozprostírá svoje křídla,
jsi pramen a cítím teplo tvého vřídla,
jsi jabloň co v létě vydá svoje plody,
jsi vzdušný zámek, a z veršů k Tobě stavím schody,
já zpívám Ti v trylku slavičím,
já nejsem ničím a Ty jsi vším,
jsem hřích a tys mou modlitbou,
tak spas moji duši nečistou.
pojď vychutnat si to splynutí,
co k sladkému pláči Tě přinutí,
já cítím v sobě ten silný proud,
cítím v sobě tu touhu žhnout,
spálí Tě v mžiku jako troud,
ach ..., jak toužím Tvé tělo obejmout.

---