Slzy v cyberspace

Po několika letech strávených na Internetu... mám pocit, že bez klávesnice už nedám dohromady ani vedlejší větu.. :-)

Vzpomínám - je tomu už dávno...
Kdy zdálo se, že přátel mám tak málo.
Štíhlé prsty poprvé klávesnici hladily,
všechny smysly i rozum mě zradily.

Označit ikonku vytačené připojení.
Získat pocit úplného osvobození.
Od všedního dne i nudných lidí kolem,
tím poslední odpor byl konečně zlomen.

Tady otvírá se celý nový svět i říše!
Bůh z jedniček a nul teď Bibli pro mě píše...
"Přeješ si opravdu být ve jménu mém vzkříšen?
Zapomeneš na bolest, deprese i tíseň..."

Já říkam: Ano Pane, děj se vůle Tvojí..
Vždyť nevyhrává ten, kdo se duši vsadit bojí!
A co s láskou, když stejně končí zradou?
Co s ženou, která nikdy nemůže být svatou?

Tak ve jménu své virtuální existence,
získal jsem vůči citům schopnost rezistence.
Pro realitu nezbývá už v srdci místo
a života mi vlastně není vůbec líto.

Soucit - ten zmizel jako jarní vánek.
Výčitky svědomí? Přišly pod zámek.
I slzy pozbyly slannou chuť moře,
vše kolem sebe vnímám jen spoře.

Jako proud zrychluje, čím blíže je k jezu,
tak ztrácím i já svou poslední slzu.
Ty předchozí již dávno přidaly se k řece,
která v hlubinách cyberspace pomalu teče.

Co vlastně mám? Tu zbývající kapku...
A světa bez vášní přehlednou mapku.
Webové adresy, naději že někdo příjde,
ukázat mi cestu ven z té digitální skrýše.

Alespoň pro vzpomínky, kouzelné nitě,
mám někdy nutkání zlomit okovy sítě.
Však zdá se, že není již žádné cesty domů,
zabloudil jsem uprostřed binárních stromů.

Slzy v cyberspace - kolik zná to už lidí?
Ta řeka jejich osudy navždy pevně spojí.
Zdejší Bůh mne si spokojeně ruce,
ví dobře, že na cestě jsou další duše...

---