Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seŽádnej mě nenapadá...snad Výkřik do tmy
Autor
wona
Milujte se!
Je to jako výkřik do tmy těm, které milujeme, a přesto jim to jen málokdy říkáme. Při hádkách nám nedělá problémy vyslovit nesouhlas, nebo dokonce nenávist k osobě, se kterou si "vymněňujeme názory," ale vyslovte ve chvíli, kdy je Vám s někým opravdu hezky, nahlas: "Je mi s Tebou fajn. Mám Tě rád a kdybych Tě neznal, byl by ve mně kousek volného místa, který by Tě hledal." Nevím proč, ale pro většinu lidí je to mnohem náročnější. A možná své city neprojevují z jediného důvodu-předpokládají, že ten druhý ví, co k němu cítí.
Jak jednoduše lze někomu ublížit! Uvědomit si, že jsem udělal chybu dá víc práce. Avšak najít v sobě dostatek sil, odvahy a hlavně pokory a omluvit se, to se ve vztazích cení nejvíc. Každý problém, každá hádka může dvě osoby spojit. Nebo úplně rozdělit. Bohužel už zmizely doby, kdy lidstvu k dorozumívání stačily myšlenky. Dnes záleží jen na nás, jak naložíme se svým prokletím zvaným "řeč."
A zkusme to taky naopak. 5ekl někdo Vám běkem posledního týdne: "Mám Tě rád", "Chyběl´s mi", nebo "Je mi s Tebou hezky"? Ne? A je to snad důvod, proč se mračíte na každé nové ráno?
Sama sebe se musím ptát: Kdy jsme se přestali radovat z obyčejných věcí? Z dětskédo úsměvu, valčíků, slunce na obloze i jarního deštíku? Kam "moderní člověk" spěchá? A proč? Proč dokáže nadávat, když něco není podle jeho představ, ale nepovažuje za nutné pochválit, když se někdo opravdu snaží. Pochválit jen tak, ne pro peníze. Ne pro prestiž. Ne pro slávu. Prostě jen tak. Pro radost. Děláme chybu, když dobré věci považujeme za samozřejmost. Ona by totiž ta "samozřejmost" mohla časem opustit náš svět. A s ní odchází přátelé, láska, radost...
Většinou, když mluvíme o smrti, myslíme, že hovoříme o vzdálené budoucnosti. Nenapadne nás, že může přijít za měsíc, týden...zítra. Kolik lidí opravdu ví, že je máte rádi, že Vám na nich záleží? Kolik by jich upřímně zaplakalo na Vašem hrobě?
A proto volám, křičím do světa: "Mějte se rádi! Ale hlavně si to prosím říkejte." Škoda, že má slova pohlcuje jen hustá černá nekonečná tma...