Tmou k naději

Jdu lesem

mezi stromy noční město blýská

a nevím vlastně kde jsem

vím jen, že se mi stýská

Ptám se kůry kmenů stromů

ptám se mechu, prsti, kamení

čekám na i jen nepatrné znamení

že je proč se vrátit domů

Les mlčí a oči vidí tmu

nohy ještě jdou a listí šustí

jen pocit, že srdce se snaží utrhnout

ode všech tepen, co do něj ústí

Je to div, jak bolí

tento motor, co život mi skýtá

ale já na to kašlu

vždyť támhle už svítá