Léto budiž pochváleno

 Léto? Celý rok se těším jen na ně. A víte proč? Protože rostou rajčata. Dovedete si představit, jakou radost má člověk, vyrostlý v prachu a vyprahlosti ulic, kde na dlažbě potká nanejvýš nedopalky od cigaret, když dostane maličký kousek zahrádky? Jaké vzrušení se ho zmocní, jaké plány na úžasné výpěstky začne spřádat?

 To všechno se mi stalo, když jsme se přistěhovali do novostavby s místem pro zahrádečku. Ale když jsem tu tak stála, moje nadšení značně ochladlo. Před stavbou totiž byla provedena skrývka a zůstaly tady jen kameny. Zem se měla teprve navézt.

 A tak jsem se domluvila se sousedkou, že si prozatím navezeme nějakou zem aspoň na ta rajčata. Vzaly jsme starou dětskou vaničku a jely jsme se podívat k místu, kde byl jezeďácký kompost. Tady jsme ji hodlaly naplnit kyprou, úrodnou prstí. Ale nebyla kyprá a úrodně také nevypadala. Zato kolem bylo pole s hlubokou tučnou černozemí. Neváhaly jsme, popadly jsme lopaty a během chvíle byla vanička vrchovatá. Vesele jsme žertovaly, že nám mezi rajčaty asi poroste kukuřice, protože spolu s černozemí jsme nabíraly i její semena. Byla tam vysetá. Potom jsme hrdě udělaly záhon a zasadily sazeničky rajčat.

 Za několik dní se mi stala autonehoda. Když jsem se vzpamatovala z nejhoršího, zajímala jsem se také, jak se daří rajčatům.

 "Rajčata zežloutla. Úplně se jim zkroutily lístky, zežloutly a pak zhnědly," referovala moje maminka.

 "Zalejvaly jste je?" tázala jsem se podezřívavě.

 "Jo, zalejval jsem to každej den a sousedé taky. Málem jsme podmáčeli barák!" bránil se můj manžel.

 "Jó!" zařvala jsem. Kdybych bývala mohla, praštila bych se do čela. "Já jsem pako! Já jsem...." chtěla jsem pokračovat. Ale maminka s manželem mne zarazili. Zajímalo je, co se stalo.

 "Já jsem nabrala zem na kukuřičným poli!!"

 "No, to víme."

 "A ke kukuřici se dává zeazin."

 "Co to je?"

 "To je speciální prostředek, který hubí všechny rostliny kromě kukuřice. A působí v půdě asi čtyři roky!"

 Takhle jsem „pohnojila“ zahrádku já. Zato mému muži nějaké pěstování zeleniny nic neříkalo. Přesto však dal navézt několik náklaďáků země, zryl dva záhony a potom - vysel dýni. Asi tři balíčky. Dýně se ujaly a rostly. Kdo četl Den trifidů, dovede si představit, co následovalo. Dlouhé šlahouny s velikými listy se plížily kolem domu. Na každém šlahounu byly obrovské plody. Všichni známí dostali dýně. Maminka dělala dýňové kompoty, dýňové sirupy, dýňové zelí, dýňové hody. Nikdo už nemohl dýně ani vidět. A tak budiž pochváleno léto. Nevděčné, nespravedlivé léto. I za dýně!