Blues štafetového kolíku

Kráčela pomalu kolem zastávky

černorudá jako španělka

a sebejistá

jako litr vína nalačno.

Boky se mocně kroutily,

skla trolejbusů

vypadávala mužům z očí

na chodník.

Trochu to ráno přehnala s make-upem,

s naditým poklopcem

jí město lehlo k nohám.

S rukou kolem

kroutících se boků,

jsem po něm pánovitě šlapal

a nechával zasklívat

vypadaná okna.

Bylo by to opravdu skvostné ráno,

kdybych nevěděl,

že večer bude svírat

jiný štafetový kolík.