Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSVĚT ZA ZDÍ-2
23. 07. 2007
0
2
1706
Autor
fungus2
ČÁST DRUHÁ
Slunce pozvolna směřovalo k západu a mohutné skály se ostře rýsovaly na pozadí ohnivě zbarvené oblohy. K nim směřovalo velké množství jezdců, v jejichž čele jel Asim s Imarem.
„Ten mág Ykan je jediný, který nám může poradit a třeba i pomoc,“ pronesl Imar.
„Doufám, že ano. Nerad bych tu kamennou zeď přelézal a nebo se pod ní podhrabával,“ řekl Asim.
„Proto jsme tady. On nám určitě poradí.“
Zanedlouho dojeli před dvě černé skály, mezi nimiž začínala široká cesta vedoucí do jejich nitra. Z oblohy se náhle ozval skřek a všichni muži spatřili nezvykle velkého dravce. Ten s roztaženými křídly začal kroužit, přičemž jej ozařovaly červené paprsky slunce.
„Jde z něj strach,“ mínil Asim, který na něho upřeně hleděl, aby se pojednou rozžehly pochodně umístěné na stěnách skalní cesty.
„Myslím, že jsme očekáváni,“ řekl Imar.
„To je dobře. Nerad chodím na návštěvu neočekáván,“ konstatoval Asim a otočil se k ostatním jezdcům.
„Zde se utáboříme a stráže budou zdvojený. Nesmíme se nechat překvapit,“ pronesl nahlas a poté se zadíval do osvětlenou cestu mezi skálami.
„Tady nám snad nebezpečí vod Navarů nehrozí,“ mínil Imar.
„Tím si nemůžeme být nikdy jistí. Určitě Navarové mají v našem království svý špehy. A tady v těch končinách může na nás číhat cokoliv.“
O chvíli později vjel Asim následován Imarem do skalní cesty ozářenou plápolajícími pochodněmi, přičemž se od skal odrážel dusot koní.
Cesta je zavedla na velké prostranství, na jehož konci se nacházel skalní zámek, ke kterému vedla bílá cesta. Podél ní stály dvě řady velkých bílých zapálených svíček. Dojeli po oné cestě až k otevřenému vchodu, sesedli z koní a pomalu vstoupili do zámku. Ocitli se v místnosti, ve které byl ozářen jen větší stůl, u něhož spatřili sedět starého bělovlasého muže s holí v ruce.
„Pojďte dál. Už vás očekávám,“ sdělil jim stařík.
„Přejeme dobrý večer, mágu Ykane,“ pozdravil Asim a spolu s Imarem se uklonil.
„Prosím zasedněte, ať vám jídlo nevystydne,“ řekl jim mág a oba přitom spatřili na stole objevit se talíře s jídlem, poháry a džbánkem.
„Děkujeme vám za pohoštění. Určitě tedy víte proč jsme za vámi přišli,“ řekl Asim, když dopil pohár s vínem.
„Ano to vím. Pokud se ta truhla s tím démonem dostane do nepatřičných rukou, tak by postupně svět ovládlo zlo. Ten kdo má klíč od té truhly a zná magickou formuli, ten se stane pánem zla,“ pronesl mág.
„V tom případě ten klíč a tu magickou formuli musí znát Navarové,“ mínil Imar.
„Ano. Jejich mágové mají obě věci a též vědí, kde je ta truhla ukrytá. S početným doprovodem si pro ní jede sám navarský král.“
„Cože!? Přímo král Navarů! Ten má teda odvahu,“ vyhrkl Asim.
Mág udělal krouživý pohyb rukou a na stole se zajiskřilo, načež oba spatřili kožený sáček.
„Vněm je zlatá kulička. Ta vám na jednom místě otevře tu kamennou zeď. Vložíte jí do otvoru v pětibokém kamenu,“ řekl mág.
„Ale kde ten kámen najdeme? A kam pak pojedeme?“ zeptal se Asim.
„K tomu místu vás zavede jestřáb Oro. Ten vás také dovede tam, kde je ukryta ta truhla. Ora jste už viděli. Našel jsem ho v lese, když vypadl z hnízda. Má schopnosti, které jiní dravci nemají. Co uvidí on, tak to uvidím i já. Budu tedy na dálku s vámi. Pokud se vám podaří tu truhlici najít, tak vás Oro zavede na místo odkud jedině budu moc tu truhlu poslat do říše temnot.“
„Pokud nato místo s tou truhlou dorazíme, tak vy se objevíte.“
„Ano. A nezapomeňte, že tu truhlici nemůže vzít žádné zvíře. A ani oheň jí nedokáží spálit.“
Zanedlouho Asim s Imarem opustili zámek a zamyšleně nasedli na koně. Svíce za nimi postupně zhasínaly a poté přestály plát i pochodně, když projeli skalní cestou.
KONEC DRUHÉ ČÁSTI