mluvím pouze pro tebe

skáču si po řeči

vyjekáním pálím zdi

na mezi;

je nutno nepřekročitelnou louž přehláskovat

a ze začátku smíš si pálit ruce sám  - ohniště má odkryté plápolání

archetyp nebe: bývávalo ulehání až ke stropu

už dávno se nás pustily břehy

ty

které jsme seskupovali

abychom se jich mohli držet v úvodu

do sebe jsme sklouzli a v jednom kuse se něco kácelo

možná ta louže             nás samolibě podtínala

znovu si ohmatávám sebe; profukují ve mně mrtvá

slova     vysušila se používáním za léto

jedno odříkání    proto abych vpustila les

dům nám sahal ze všech stran do nebe

nyní

— ano mlčím k tobě

zarůstám v prales