Slzy

Město na jihu Francie. Ve městě je arabské tržiště, je to ten nejhustší bleší trh, co jsem kdy viděla. Zboží se nabízí na zemi, staré boty, rozvrzané židle, úplně nové reklamní zapalovače, použitý kočárek, na české poměry hodně použitý. Zboží hlídají muži. Středem trhu je nejkratší cesta na nádraží. V krásném a moderním obchodním domě, co mi tuhle tak krásně hráli, taky je klimatizovaný, jsem si před záchodem nabrala do kelímku čistou vodu. Byla zadarmo. Už za hodinu mi má někdo přijet z dalekých Čech, je horko, vodu mám, abych netrpěla. Už jsem skoro prošla tržištěm. Zbývá jen pět kroků. Za silničkou stojí ženam je středního věku, štíhlá, přísná, trochu moc udřená, ale hrdá. V každé ruce má dítě. Vlevo je chlapec, asi třináctiletý, vpravo dívka, asi dvanáctiletá. Jdou proti mně. Nemám kam uhnout. Cítím napětí. Matka vede dceru přímo na mě. Dcera mi drkla do ruky. Moje voda se vylila, smočila její nohu i vyprahlý asfalt. Zlobím se, sami si netroufli, poslali děvče. Arab, prodavač se stolečkem, na mě něco francouzsky křičí, nechci rozumět. Ani se neohlídnu. Najděte ji!