Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Život je svině

24. 07. 2005
0
0
1911
Autor
trigate

"Hele vole, ... hek ... já ti říkám, ... hek ... eee .... musim se jí vychcat."

Sleduji ožralého chlapa, jak se zvedá a potácivým krokem míří na záchod. Hospoda je v tuto chvíli solidně přeplněná a chlápek co chvíli do někoho vrazí, nebo zvrhne něčí skleničku, po čemž následuje vodopád familierních omluv a slibů panáka rumu. Upil jsem ze svého piva a čekal. Trvá mu to tentokrát podstatně déle, než obvykle, má už dost upito.

Jakmile se vrátil, svezl se vedle mě na lavici s řádným říhnutím. Na kalhotách a košili má podezřelé vlhké skvrny, tak se nenápadně odsouvám o pár centimetrů dál. Pořádně se napil z nového piva, aniž by si všimnul, že mu ho pingl při návštěvě hajzlíku vyměnil a znovu spustil: "Život je prostě svině, já to říkám pořád."

V duchu jsem si udělal osmnáctou čárku za toto prohlášení; ten chlap musí být v životě opravdu nešťastný. Někdo by mu měl pomoci.

"A ženský jsou nevětší svině," pokračuje. "Nejdřív s tebou koketujou, vole, ... hek ... pak když tě maj, vole, jistýho, tak ti zmáčknou ... hek ... koule do svěráku a nakonec tě ... hek, vole ... vodrbou."

Na chvíli se odmlčí, aby si znovu zavdal ze svého půllitru. Poté si rozvážně otře knír a zhluboka říhne.

"Moje stará je z těch sviní ... hek ... největší, vole. Prej nemůžu vidět ani děti, vole. ... Svině jedna."

Zasmušile se podívá na svůj účet. "Ty vole, nějak sem to ... hek ... dneska přehnal. Asi pudu," mávne na pingla. "Pepiku, zaplatim ti to."

Pingl se po chvilce přitočí, proškrtá čárky na účtence, napíše tam sumu a řekne: "Tak to máš za rovnejch stosedumdesát pět."

Zatímco chlápek šátrá po kapsách a vytahuje drobné ozvu se, že bych také rád zaplatil. Pingl mrkne na můj účet a z voleje řekne sumu. Dávám na stůl padesátikorunu a se slovy "to je dobrý" se zvedám. Můj chlápek se už zvedl také a potácí se ke dveřím. Dohonil jsem ho až venku, pár metrů od hospody.

"Kterým směrem jdete, strejdo?"

Nejprve se mě lekl, ale pak mě poznal. "Támhle," mávl neurčitě rukou před sebe.

"Tak to máme stejnou cestu."

Chvíli jsme šli mlčky. Po očku jsem ho sledoval. Měl zarytý pohled do země před sebe, jako by si jím pomáhal udržet stabilitu. Nervózně cukal rameny, jako by se s někým v duchu dohadoval a občas pohnul neslyšně rty. Pak najednou opět spustil a působil při tom nečekaně střízlivě: "Hele mladej, fakt si dávej pozor na ty ženský - sou to svině toho nejhrubšího zrna. Ani se nenaděješ a vyždímou tě jako citron. Jo, ženský jsou všechny svině ... a život je taky svině. Lepší chcípnout, než takhle živořit."

Po tomto prohlášení se zřejmě tak vyčerpal, že při posledním máchnutí rukou ztratil balanc a natáhl se na chodník. Takže jak nadával, neslyšel to tiché cvaknutí. Já se totiž po devatenácté čárce za jeho poslední větu definitivně rozhodl mu pomoci, když je v životě tak nešťastný.

Ve chvíli, kdy jsem ho bral za vlasy myslel, že mu chci pomoci se zvednout, tak zamumlal něco jako -díky- a snažil se rukama vzepřít o chodník. V následující chvíli už musel pochopit,  že o zvedání jeho těla ze země mi nejde. I přes dvě promile alkoholu v krvi je nůž, prořezávající krční tepny a krkavici, zřetelně znát. Začal kvičet a mlátit sebou. Nejprve jsem rozumněl téměř každému slovu a jak jsem pochopil, prosil mě, abych ho nezabíjel. Pak jsem se pohledem střetl s jeho vyděšenýma očima a v tu chvíli zřejmě pochopil, že zemře. Začal kvičet ještě víc, ale to už mu nebylo rozumět. Když jsem ho pustil, mlátil sebou na zemi a bublal. Krev už přestala stříkat a jen líně vytékala. Přičapl jsem k němu na bobek a otřel si nůž o jeho košili. Pak jsem nůž zacvakl a schoval do kapsy. Zblízka jsem pohlédl do jeho pohasínajících očí. Když zesklovatěly, zavřel jsem mu je a na čele mu udělal palcem křížek.

"Buď v pokoji," řekl jsem a zvedl se. Při odchodu jsem i přes jeho zjevný nevděk měl dobrý pocit. Pomohl jsem bližnímu.


chicoria
24. 07. 2005
Dát tip
Hehe, to je hustý:-))

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru