Kh´aany

1

            Na kraji lesa stál vysoký muž zahalen ve vínovém plášti s kápí přes hlavu přetaženou do obličeje a vedle něho seděl obrovský vlk se stříbrnou srstí. Na vesnici před ním padala mlha.

Lidé...pomyslel si.

„Co proti nim máš? Býval jsi jeden z nich,“ ozval se hlas vedle něho. Muž neslyšně vystoupil z přítmí stromů. Na sobě měl oblečen černý háv a v levé ruce držel dlouhou, pokroucenou hůl.

„Ale už nejsem. Pohrdám jimi. Jen se podívej. Trochu se sešeří a všichni se schovávají ve svých domech a bojí se vystrčit nos,“ slova nevyslovil, ale jejich zvuk zazněl v hlavě druhého muže. Hlupáci.

„Kh’aany tohle bys neměl říkat.“

„Přestaň!“ zakřičel na něho muž s vlkem po boku. „S čím?“

„Serrasalme! Některé moje myšlenky nejsou určeny tobě!“

„Pamatuj si, že přede mnou neschováš žádnou ze svých myšlenek. Ať ke mě svá slova vyšleš nebo ne... já je slyším. Já tě stvořil!“  Serrasalmus cítil, jak Kh’aanyho hněv vzrůstá, jeho jantarové oči se plnily nenávistí. Pohladil vlka po hlavě a ucítil jeho bolest. Rychle ruku stáhl, vrhl na Kh’aanyho ostrý pohled. Zavřel oči a ponořil se do jeho myšlenek. Ten svou mysl obrnil hradbou, která měla zabránit, aby pronikl dovnitř. Ale emoce roustoucí v jeho nitru narušili silné soustředění. Obrazy, míhající se Serrasalmovi před očima, byly plné bolesti, utrpení a krve. Lidské krve. Zabolela ho hlava.

„Myslím, že už nejsi hoden titulu Strážce. Tvoje nenávist k lidem ničí tvou vnitřní čistotu.“

Strážcův plášť se zachvěl a v mžiku se vínový háv rozptýlil v mlžném oparu. Odhalilo se vysoké svalnaté tělo. Kůže pokrytá stříbřitě šedou srstí, uši na koncích zašpičatělé, protáhlý štíhlý obličej, spíše vlčí než lidský s velikýma jantarově hnědýma očima. Kh’aany se upřeně zadíval před sebe na vesnici, a pak na muže stojícího vedle. V jeho pohledu nebyla žádná lítost, jen zloba.

„Jednou se k nám třeba vrátíš,“ zašeptal Serrasalmus. Kh’aany zvedl pysky a zavrčel. Jeho oči se přivřely a zaleskly se čirou nenávistí. „To nemyslíš vážně...!“

„V noci budeš vlkem a ve dne obyčejným člověkem,“ řekl zastřeným hlasem a začal tiše odříkávat formulaci prastarých slov. Když vyřkl první rým zaříkávadla, Kh’aany se s vrčením předklonil dopředu, všechny svaly na těle se stáhly, padl na kolena a bolestí zaťal dlaně v pěst. Na čele mu pod řídkou srstí vyrazil ledový pot. Při posledních slovech se vlčí muž v zádech prohnul a hlasitě zavil. Jeho kůže se začala stahovat, končetiny se zkrátily a před Serrasalmem stál obyčejný šedý vlk. Podíval se na něho očima, které zůstaly stále stejné a zaběhl mezi stromy. Muž v černém plášti ho pozoroval, dokud mu nezmizel z očí. Prsty se dotkl hlavy stříbrného vlka, který trpělivě čekal, až všechno zkončí, a zbavil ho jeho bolestivých vzpomínek na starého pána. „Půjdeme...“

                 Noční mlha se k ránu pomalu protrhávala. Její cáry visely nad vesnicí a připomínaly rozlité mléko. V úzké uličce proběhla krysa a hned za ní se vyřítil velký černý kocour. Na střeše vedlejšího domu se usadila noga s tmavě modrým peřím a celý výjev se zájmem pozorovala. Vzduch byl naplněn směsicí pachů hnijícího listí končícího podzimu a čerstvě nadojeného kozího mléka. Ve druhém patře statku stojícího nedaleko vesnice se v postýlce zavrtělo novorozeně.

„Je mi líto Yuttane, ale Marra byla velmi slabá...“ ozval se za dveřmi starý ženský hlas. Do pokoje tiše vstoupil vysoký muž s někojikadenním strništěm na bradě. Postavil se ke kolébce a zadíval se na malého chlapce, který se právě probudil a upíral na něho své velké oči. Muž se usmál a vzal děcko do náruče.

„Jak se bude jmenovat?“ zeptala se stařena stojící po jeho boku.

„Sall.“ zašeptal. Žena pokývala hlavou, položila opatrně ruku dítěti na hlavu a odříkala krátkou motlitbu.

„Salle, když ty jsi poprvé načerpal vzduch do svých plic, tvá matka vydechla naposledy. Věřím, že její oběť nebyla zbytečná. Tvoje srdce je silné, ať nad tebou bdí šťastná hvězda,“ popřála chlapci a odšourala se z místnosti. Yuttan se posadil na židli u okna a sledoval, jak dítě pomalu usíná. Jeho prstíčky se obtočily kolem Yuttanova palce a zavřel očka. Oči dospělého muže se naplnily slzami při vzpomínce na svou ženu.

„Budeme ti muset najít novou maminku, prcku,“ zašeptal.