Cestování

6

Cestování

 

 

 

„Vypadáš smutně.“ Poznamenala. Sall zakroutil hlavou a věnoval se dál jízdě na koni. Bylo to mladé silné zvíře. Jeho barva připomínala mléko, v kterém bylo rozpuštěno trochu černého čaje. Mladík koně pohladil přes šíji a prsty zapletl do dlouhé, krémově bílé hřívy. Když zvedl oči, uvědomil si, že je sám. Podíval se na cestu za sebou. Dívka zastavila asi o padesát kroků dál a seskočila z koně.

„Hej? Co se děje?“

 „Modrák klopýtá. Musím mu zkontrolovat podkovy.“

Sall vzdychl, otočil koně a pomalu vyrazil k nim.Chvíli pozoroval, jak dívka prohlíží zvířeti kopyta a pak vzhlédl k nebi.

„Asi bude pršet.“ poznamenal.

Anisha se narovnala,položila koni ruku na záda a vzdychla.

„Tak to nám ještě scházelo.“ zamračila se a zadívala se na oblohu. „Salle, zatraceně, co je s tebou?“

Trhl sebou a zadíval se jí do očí. Co myslíš, že je se mnou?

Napadlo ho, ale místo toho řekl jen: „Nic.“. Zvedla pravé obočí, zakroutila hlavou a opřela se o Modráka.

„Slez.“. Tenhle tón už znal. Věděl, že by neměl odporovat. Naklonil se a seskočil z koně. Stáli teď proti sobě.

„Zeptám se tě ještě jednou. Co - je - s tebou?“. Druhou větu řekla pomalu s důrazem na každé slovo. Pokrčil rameny a zopakoval svou původní odpověď. Ani si neuvědomil, co se děje. Než stačil zareagovat, ucítil tupou ránu uprostřed obličeje. Chytil se za nos, z kterého mu okamžitě začala crčet krev a zavřískal: „Proč si to udělala!? Proč si mě praštila!?“ Pobaveně studovala jeho výraz. Pak úsměv pohasl. Popadla Salla za rameno.

„Pamatuj si jednu věc Salle Vidláku! Nikdy mi nelži. I kdyby pravda byla sebehorší! Rozumíš?“. Překvapeně na ni zíral. Kvůli tomu mě uhodila? Proč? Stačilo to jen říct! Zabodávala do něho svůj ostrý pohled a čekala na jeho odpověď. Po chvíli se mladík vzpamatoval a napřímil se. Uvědomil si, že na ránu reagoval jako ufňukaný kluk a ne jako muž.

„Ano, rozumím.“ Odmlčel se a zahanbeně sklonil hlavu. Usmála se a poplácala ho po rameni.

„Výborně! Takže?“

Nechápavě na ni pohlédl. Obrátila oči v sloup. Sallovi došlo, co po něm chce.

„Já...nechápu, proč si to udělala.“

„Proč sem udělala co?“

„No včera...byla si...urazila si moji čest.“

„Čest?“ upřela na něj svoje zelené oči a všimla si,že lehce zrudl.

„Jo, to přesně tak...co já?“

„Jak to myslíš? Co ty?“ podivila se.

„Já nemám srdce z kamene jako ty!“ vyprskl ze sebe. „Smáli ste se mi! Urážela si mě a tim si bavila ty pobudy!“

„Hele, klidni!Nejsou to pobu...“

„Nezajímá mě, co sou zač!“ přerušil ji. „Ublížila si mi...“ ztišil hlas, ale z jeho tónu byl slyšet čirý vztek. Nikdy ho nikdo tolik neurazil. Kdyby měla alespoň nějaký důvod, ale ona svými urážkami pouze bavila ty hlupáky, kteří s nimi seděli u ohně. Zadíval se na dívku příkrým pohledem, ale Anisha sklopila oči. Sall se na chvíli zarazil. Nevěděl, jestli má v rozhovoru pokračovat.

„Vyrazíme.“.Vyhoupl se do sedla a vyjel. Sklonil hlavu a zamyslel se nad jejím gestem. Přemýšlel, jestli svoji lítost jen hrála nebo byla upřímná. Dívka naskočila na Modráka a následovala Salla. Nechápala, co ho tak rozčílilo. Byla to přeci jen legrace. Jeli mlčky vedle sebe, každý ponořený do vlastních myšlenek. Ani jeden si nevšiml, jak se nebe rychle zatáhlo. Mraky začaly zuřivě vířit po šedivém nebi, trhaly se a znovu spojovaly. Sallovi pleskla jedna velká kapka přímo doprostřed čela, druhá na nos, třetí skončila Anishe ve vlasech a stékala jí po spánku dolů. Naráz se podívali k nebi.

„Měli by sme se schovat.“

„Bude pořádně lejt.“ zareagoval na její návrh. Dala koni pokyn a sjela z cesty. Sall ji následoval. Déšť začal houstnout, bubnoval do velikých listů. Projeli mezi několika stromy a narazili na široký kmen, strom s rozložitými větvemi. Listy tvořily mnoho menších deštníků. Přivázali koně a narovnali listy nad nimi tak, aby na ně moc nepršelo a zvířata neprochladla. Dívka obešla kmen a objevila v něm dutinu asi dvě možná tři stopy hlubokou a sedm, osm stop vysokou.

„Salle! Hele tady se můžem schovat.“. Sall se podíval na štěrbinu v kmeni, pak na Anishu.

„Myslíš, že se tam vlezem oba?“

Usmála se na něj.Došla ke koním, sundala jim sedla a z vaku vytáhla jemně tkanou přikrývku. Zasunula se do dutiny a vzala Salla za ruku.

„Poď ke mě,“ chvíli zaváhal, ale pak poslechl. Za tu chvíli venku stačili promoknout a Sallovi začala být zima,jak jeho vlhkou košili ovál chladný vítr. Raději si ji slékl,aby neprochladl. Anisha se k němu přitáhla a zabalila je oba do deky. Položila mu hlavu na hrudník.

„Silně ti buší srdce,“ řekla tichým hlasem. Sall jí obtočil ruce kolem těla. Nasál vůni vlhkých vlasů a lehce vzdychl. Zvedla hlavu a zadívala se mu do očí.

„Omlouvám se, jestli sem ti ublížila. To sem ne...“ položil jí prst na rty.

„Nemluv o tom.“ zašeptal.

Od rtů přejel dlaní po bradě a krku. Ukazovákem zajel do výsřihu a prsty rozvázal šněrování na kazajce, která v mžiku spadla z jejího těla. Studený vzduch na její hrudi způsobil, že jí na pevných ňadrech naskočila husí kůže. Cudně sklopila zrak. Pohladil ji po odhalených ramenou a jemným pohybem ruky jí zvedl hlavu. Okamžitě poznal, že v jejím pohledu není žádná cudnost nebo stud. V jejích očích spatřil dosud neznámý výraz naplněný touhou. Při tom pohledu se Sallovi roztřásly ruce. Odhrnul vlhký pramen vlasů z jejího obličeje a uvědomil si, že ještě nikdy neměl žádnou ženu tak blízko jako teď Anishu. Dívka vycítila jeho nejistotu. Pohladila ho po hrudi, která se během posledního roku změnila z dětské na mužnou. Objala Salla kolem krku a přitáhla si ho k sobě. Políbila ho a jeho vlhké rty pohladila jazykem. Sallova vášeň vzrostla a přestal vnímat svůj ostych. Pevně Anishu objal a vášnivě ji políbil. Vytáhl ji ven z dutiny stromu, opřel ji o kmen a znovu ji dlouze políbil. Jejich rozpálenou kůži chladil déšť pronikající mezi velkými zelenými listy. Dívka rozvázala Sallovi kalhoty a objala ho svýma štíhlýma nohama, přičemž se nadzvedla její krátká kožená sukně. Sallovi ve spáncích bubnovalo jako na poplach, jeho svaly se napjaly a veškeré myšlenky se vztahovaly jen na Anishu, na její svalnaté a přesto křehké ženské tělo. Když ve slabinách ucítil její rozpálenou kůži, rozbušilo se mu srdce. Už nevydžel její roztoužené pohledy a doteky a pronikl do jejího klína. Zaplavilo ho spalující horko, které přehlušilo chlad deště. Anisha tiše zavzdychala. Sallova vášeň byla silná, ale nespěchal. Vychutnával si dívčino teplo a její něžné vzdychání.

 

           

 

                 

---