Causa kohout Vojjtěch

                        Causa kohout Vojtěch z Milotína

Slovutný soude!

    Dovolte, abych jako chovatelka předmětného kohouta podala své svědectví v tomto navýsost  smutném a otřesném případu.

    Kohout byl k nám přinesen jednoho zářivého jarního jitra jako nedospělec. Byl drobný, jeho ocasní péra byla ještě zcela nedorostlá, budil soucit a obavy, zda obstojí ve své úloze. Naše pipinky totiž byly zvyklé na tvrdý boj s živly,  sousedy, psy, kočkami, kunami a jinými šelmami, jakož i dravci a zloději. Ze svého středu si vybraly nejudatnější slepici, jež vodila hejno jak do bitev, tak za žížalami a červy. Nějaký nedomrlý jedinec mužského pohlaví s malinkatým ještě hřebínkem jevil se značně nedostatečným u srovnání se statnými amazonkami.  Ale ejhle, sporý sice, leč chrabrý kohout Vojtěch neohroženě vrhl se mezi slípky a neprodleně se osvědčil.

   Tímto prvním mužným vítězstvím získav vedení v hejně jal  se pronásledovat bývalou vůdkyni krutým klováním, k němuž přidaly se zrádně bývalé její družky. Po čase nezbývalo než chudinku takřka holořitnou zbavit trápení  a udělat z ní polévku. Byla dobrá.

   Kohout Vojtěch kokrhal již několik hodin před úsvitem přivolávaje ráno a popuzoval sousedy. Vysvětlovali jsme jim,  jaký výjimečný hrdina sídlí v našem středu, že je to věštný kur, který slétl z Petřínské rozhledny, leč pochopení měli jen někteří. I přestěhovali jsme  slepičí výběh dále od domu a uhájili jsme tak Vojtěchovu existenci vůči ospalým a neotužilým jedincům v našem domě.

   Další svízel nastala, když bylo třeba omladit hejno přestárlých již pipinek, které sice nesly vejce velká, ale jen jednou za dlouhý čas. Vyvstala otázka, co s Vojtěchem. Bez manželek by se trápil a pustit ho na desetitýdenní kuřičky dalo by se hodnotit jako prznění dětí. A tak ačkoliv není kur domácí pod zákonem, oddělili jsme milého Vojtěcha do jiného výběhu a nechali jsme při něm jednu z jeho nejoblíbenějších žen, aby mu dělala společnost, než mladice dospějí. Uvádím tuto skutečnost, neboť může hrát roli  v posuzování činů obžalovaného. Je totiž zřejmé, že kohout jsa navyklý a také od pána Boha stvořený  k tomu, aby měl kolem sebe hejno, strádal byv přinucen žít monogamně. Není tedy divu, že jeho agresivita rostla. Lapidárně řečeno, dostal vztek.

   Na jaře konečně mohl Vojtěch k dorostlým již kuřicím. Okamžitě se s nimi sblížil a velice se nepřál o svůj harém přijít. Jenomže to neměl pravděpodobně po předchozích zkušenostech za  zcela bezpečné. Jal se bránit své mladičké manželky ze všech sil, a to i proti nám. A v tom je tragedie celého případu.

   Prosím uvažte,  velevážení páni, jak hrozné je, že si Vojtěch nedal nic vysvětlit, a namísto aby byl vděčný, že jeho soužení s jednou slepicí bylo jen několikaměsíční (co mají říkat ostatní stejně postižení jedinci, kteří to mají na doživotí?) a skončilo úžasným hapy endem s pěti výstavními kousky, obrátil svůj vztek proti nám!  Nic nedal na ujišťování, že tyto černé krasavice s červenými hřebínky má jisté, a vrhal se na každého, kdo k nim vlezl. Stalo se nezbytným nosit  slepicím krmení v plné polní  a ozbrojen. Jen Martina, která si s kohoutem vždy povídala a k níž si s něhyplným klováváním chodil pro pohlazení, nebrala všeliká varování na zřetel.  Až došlo ke katastrofě.

  Jednoho  dne k nám přišla Martina kulhajíc. Sedla si totiž při opravě oken - opalování laku - na žhavý oharek a popálila se. Také rukama moc nevládla, poněvadž si jednu spálila o žehličku a druhou  pořezala. Jediná končetina, která zůstala zdravá, byla noha. A právě do té ji obžalovaný klovl tak silně, že noha krvácela a vzápětí napuchla, že byla jako sloní. 

   Toto zdaleka nebyl jediný případ napadení. Rostla i podlost agresivních výpadů. Stačilo  otočit se k  obžalovanému zády a již se vrhal těm, kdo slepice ošetřovali, po nohou. Poslední kapkou přetekl pohár naší trpělivosti, když do krve klovl jednu z mých nových spolupracovnic. To zklamání a bolest nelze popsat. Újma je nejen tělesná, ale i duševní. Proto Vás prosím, slovutný soude,  abyste nás tohoto zloducha zbavili dřív, než zbaví on mě mých spolupracovnic.

Bůh Vám pomáhej v moudrém rozhodování!