Případ Walter Sullivan potřetí

„Máš nějaký resty u starýho“

 

Zvedl se a pocítil únavu, to musí být tím, že jsem spal v oblečení řekl si. Šel pomalu naprosto mikroskopickými kroky jako by se bál prohlédl si znovu ruku, která mezitím ztratila všechnu přeleželost na kůže se znovu narovnala. Tak to má být řekl si George a trochu v kroku přidal i když ne moc. Když konečně došel ke dveřím řekl si proč ho chce asi šéf vidět vždyť o složitosti případu nemá zatím ani ponětí pak si vzpomněl, že vlastně zaspal.

 

„Sakra“ Řekl a všichni okolo se na něj podívali, když se zase odebrali do práce nabral již George dost odvahy aby vešel učinil tak tedy.

 

„Chtěl jste něco“ řekl velice nesmělým hlasem hodným zelenáče

„Jistě, že to bych si vás nevolal“ Přísně zdůraznil James

„Tak co jste tedy chtěl“ spisově odpovědel George a řekl si ten mě to ještě naučí

„Jak si to Představujete takhle chodit do práce to by si sem mohli chodit jen pro papír na vyplnění formulářů, jenže to by nikdo nedělal a mohli by se případy řešit po telefonu !“

Zakřičel velice přísně James Stone a díval se celou dobu z okna

„Nuže, co mi ktomu povíte“

„Víte já jsem pracoval v neděli takže byl docela unavený“ nesměleji odpovědel George

„Dobrá tedy protentokrát vám to prominu, ale děláte mi ostudu podívejte se na sebe jak vypadáte“

„Hned se upravím“

„Počkejte, mám tu něco co byste měl vědět“

„Ano?“

„Zítra jsou psychotesty, říkám to postupně každému zvlášť protože by někoho mohli vyhodit“ To by vysvětlovalo proč si zavolal Billyho zamyslel se George.

„Dále ten váš případ…“ Než stačil odpovědět George dodal

„Případ Walter Sullivan třetí kolo“

„Ano ten“

„Slyšel jsem od pana Rostena (Billy) že nemáte žádné důkazy“

„Ano je to tak, ale pracuji na tom i ve spánku“ vývrtka kterou se George pokusil zvrátit špatný konec konverzace.

„Dobrá věřím vám můžete odejít pane Walshi“ uklidnil se James

 

George vycházel z kanceláře při tom se tvářil jako hrobník na vlastním pohřbu a šel znovu těmi těžkými kroky zpátky ke svému stolu. Cestou na něj všichni věsili oči jako supi na kořist což mu zrovna nepřidávalo na sebevědomí o co víc věděl že má schizofrenii v ne tak závažnym stavu takže měl šanci projít Byl už u svého stolu když tu se otočil a podíval se na kanceláře a zamyslel se jak a zatraceně rychle pohnout případem. Vstoupil do kanceláře a na tabulce si udělal nákres toho co ví v 1. případu s Waltrem Sullivanem to vyřešil tak že odebral otisky z srdce poslední mrtvoly a usvědčil ho z toho na doživotí jelikož neměl pádné důkazy na elektrické křeslo. Ale tentokrát neměl nic. Dokonalý zločin? Možná ale aby případ mohl pohřbít musel alespoň předstírat úsilí.

Zavolal si tedy Billyho.

 

„Billy sežeň mi kohokoliv kdo to mohl vidět a zároveň zavolej Rickimu že se stavím na pitvu“ řekl George a uspokojil se tím že to hodlá konečně rozjet.

„OK“ řekl Billy

„Já zatim zjistim totožnost té ženy“

 

Vydal se tedy do skladu a poptal se jestli nenašli něco v okolí třeba v odpadkovém koši získal tedy kupodivu kabel i když věděl že jí nemusí patřit prohledal jí. Našel Pas na jméno Cynthia Valesquez a vzpomněl si na tělo jak pomalu vytíká mozek.

„Cynthia“ Řekl si pro sebe

„Asi bych to měl oznámit příbuzným“

„Sakra tu nejhorší práci vždycky slíznu já“ zanadával si pro sebe ale zase ho všichni slyšeli

 

„King street tam bydlela“ zamulal si pod své vousy

Vtom přišel Billy trochu se vydýchal a řekl

„Žádní svědci začínám si taky myslet že to byl duch“ pověděl Billy a stále byl zadýchaný

„Nemáš něco na osvěžení“ dodal

„Bohužel ne zeptej se kolegů“ odpověděl George a byl důkladně zamyšlen

„Já už mám v sobě tři kafe nějak mi to nemyslí“ dovětil George

„Co Rick?“

„Jo řikal že tě čeká tak za hoďku v márnici“ George zesmutněl a řekl

„Nějak se stim nedá hnout Billy nemám tuhle duchařinu rád“

„Mě se to taky nelíbí proto sem byl za tou jasnovidkou neřekl bys co mi řekla…“

„Dost du si něco zakousnout a pak za Rickem na to tělo“ Přerušil Billyho

 

Dal jsi ještě jedno kafe a vyšel před budovu kde si koupil hotdog a na chvíli si sednul na lavičku tak o to přemýšlel a dedukoval že určitě na těle také nic nebude pomalu dojedl a vypravil se do márnice, což v praxi znamená, že obešel budovu a sešel do sklepa.

Strašidelná silueta kterou viděl již tisíckrát se najednou zdála více děsivá po nevyspání než kdy předtím vešel dovnitř a s mírnou ozvěnou řekl

 

„Ricku jsi tu?“

Najednou ucítil něčí ruku na rameni s leknutím se otočil a uviděl smějící se Rickiho tvář

„Lek ses?“ řekl se smíchem Rick

„Vůbec“

„Kecáš“ zasmál se Rick

„Můžem k věci“ zvážněl George

„ Jistě že můžem hned teď“

George očekával to co si myslel před chvílí

„Kromě těch čísel nic nemáme, naprosto čistá jako kdyby neumřela“ podivil se Rick

„To sem čekal“ odsekl George

„Jdu se zatraceně podívat do toho metra“ naštval se

 

Bez povšimnutí odešel a neobvyklou silou praštil dveřmi. Vyšel ven zapálil si jednu Lucky Strike a vydal se na Lynch street do zmíněného metra šel rychle, protože se začali stahovat mračna a začalo poprchávat George ucítil chlad kapek na své hlavě vytáhnul si límec u kabátu a trochu zrychlil. V dálce se zablýsklo po deseti vteřinách se ozval nejdelší hrom co kdy v životě slyšel. Byl už téměř u metra když si uvědomil, že ho někdo sleduje.

 

„Vrah“ řekl si ale vzápětí si vzpomněl, že zatknul tolik vrahů, že to nemusí souviset s nynějším případem rozběhl se k vchodu do metra. Běžel po schodech nejdříve po jednom, ale nervozita ho donutila zdvojit počet schodů, které přeskakoval. Podíval se na hodinky a zjistil, že vlak co slyší je pravděpodobně předposlední a poslední jede o půlnoci. Vběhl na nástupiště vlak zatím stál, otočil se a spatřil postavu v kapuci držící obrovský nůž. Vlak se začal rozjíždět. Najednou dostal George nápad, ten vlak je předposlední řekl si, čili poslední jede expres a nezastavuje. Skočil do kolejí a ze všech sil se rozběhl tunelem na další zastávku, pronásledovatel byl stále za ním. Běžel seč mohl, ale musel si dávat pozor na různé kabely a jiné překážky, proto přeskočil na pohodlnější krajní cestu. Znovu se ohlédl pronásledovatel mu byl stále v patách, ale teď již viděl i dvě žlutě jasná světla, která se přibližují. V zájmu přežití zvýšil úsilí do běhu a přestal pozorovat. Blížil se do zastávky. Když už byl takřka na nástupišti dýchal mu pronásledovatel takřka na záda. Vložil všechny síly do skoku a vyskočil na nástupiště párkrát se překoulel a velice obratně se postavil. Projel vlak.

 

„Není tu“ řekl si a velice si oddechl

Přistoupil ke kolejím a pohlédl do tunelu nikoho neviděl ani žádné tělo. Což ho znepokojilo.

Řekl si stejně tam žádná stopa nebyla tak se rozhodl prověřit jestli neunikl někdo z jeho předchozích usvědčených vrahů. Ale pak to nechal na zítřek, protože se chtěl pořádně vyspat, aby příštího dne již nezaspal.

Vydal se tedy domů. Venku zatím pořádně pršelo běžel tedy celou cestu. Když se dostal domů málem promočením nenašel klíče. Teprve když zavřel dveře od bytu si pomyslel jaké měl štěstí, že to všechno přežil.

„Sem to ale šťastnej bastard“ pomyslel si s ušklíbnutím

Zrovna když se zouval zazvonil telefon. Přišel tedy do předsíně a zvednul sluchátko dotírajícího přístroje.

„Walsh“ pověděl do sluchátka

„Tady je Miriam jen jsem se chtěla ujistit, že jsi na nezapomněl na naši schůzku“ pověděla z jiného konce drátu

George naprosto ztuhnul a uvědomil si, že na rande zapomněl. Možná sem to stim štěstím přehnal pomyslel si.

„Jistě že jsem nezapomněl hned jsem u tebe“

Sakra řekl si a značně znervózněl položil sluchátko a rychle se převlékl do něčeho vhodnějšího na schůzku. Učesal se, navoněl se, protože po běhu byl značně propocen ještě se rozhodl pro rychlou sprchu znovu se oblékl vzal si klíče a odebral se k Miriam.

„Proč jen mi zabavili to auto“ mrmnul si a pomyslel že by to bylo výhodnější ale rozhodl se pro taxi.

Když přijel k jejímu bytu koupil ještě kytici u květinářky. Mezitím už dávno nepršelo, ale bylo pořád zataženo. Mírně pobolívajícíma očima vyhledal jméno Locane a zmáčkl knoflík.

„Už jdu dolů“ ozvalo se

Čekal tedy. Když Miriam přišla, uvědomil si, že se do ní nejspíš zamiloval a že byl celé ty roky jako slepý.

„Vypadáš skvěle“ vyhrkl George a zadíval se na krásně ladící oblečení s krásou ženy

„Tobě to taky sluší Georgiku“ řekla Miriam a nádherně se usmála

George si utáhl kravatu a nastoupil do taxíku, Miriam také nastoupila. Když tu pomyslel, že jí vlastně neví kam pozvat.

„South Ashfield Height, restaurace Vine Garden“ zachránila vše Miriam

Ta si ale umí vybrat pousmál se George a pomyslel na mladší léta, kdy si ta pořádně užil s alkoholem.

V autě bylo zvláštní niterné ticho, protože oba věděli, že je to docela blízko. Přijeli do zmíněné restaurace a vystoupili z auta. Vešli do restaurace a číšník již odebíral kolonku reserved. George si vzpomněl, že ještě před chvílí přejelo někoho metro a značně znervózněl.

 

Po výborné večeři a hodinách upřímné zábavy se odebrali zpět k bytu Miriam jelikož to bylo blízko šli pěšky. Před bytovými dveřmi se zastavili a George řekl

 

„Já já myslím, že nejlepší na co jsem kdy pomyslel je že jsem mohl být někdy s tebou“

A než to dořekl měl Miriam kolem krku… 

Druhého dne se probudil doma. Překvapením našel vše vysvětlující lístek na něž stálo:

Nechtěla jsem tě budit, protože jsi se trochu opil a usnul jsi tak jsem tě odvezla domů

Miluji tě Miriam

 

S oddechem se pomalu vyvracel z postele zjistil, že ho bolí snad celé tělo. To musela být noc řekl si a konečně vstal chvíli mžoural zamlženýma očima a když se konečně rozkoukal zjistil že tentokrát vstal časně. Začal tedy hledat kravatu, aby se mohl znovu vydat do práce, pod postelí našel odznak. Kdybych hledal odznak našel bych kravatu řekl si a oblékl se. Vklidu se nasnídal a vtom mu došlo že po tom včerejším akčním střihu musí být pěkná kaše a trochu se zakřiknul. Po chvíli zapnul rádio, aby byl po dvou dnech více v obraze.

 

„Včera večer bylo v metru ve městě Ashfield nalezeno tělo muže kolem třicítky, místní policie si myslí, že muž spáchal sebevraždu čemuž nasvědčuje to, že si to podle faktů musel na poslední chvíli rozmyslet a utíkat pryč. Policie zahájila vyšetřování a hledá svědky k této události tudíž se obracíme na vás, pokud jste byli včera kolem 20:30 ve stanici Lynch street jděte prosím na místní policii. A nyní počasí včera při bouřce …“ to Georgovi stačilo a vypnul rádio

 

Šel konečně do práce měl ještě docela hodně času tak si podestě dal doutník, který se objevil v jeho kapse. Miriam řekl si. Nejspíš ví, že tyhle miluju. Šel tedy pěšky jelikož věděl, že stanice metra bude kvůli vyšetřováni uzavřena. Když došel a služebnu ukázal vrátnému odznak a ten ho na oplátku vpustil. Zastavil se, poohlédl se a vyhodil doutník do popelníku u vchodových dveří. Když šel po schodech do cílového patra najednou jakoby zkoprněl. Zastavil se a opřel se o zeď.

„Psychotesty“ řekl velice nešťastně

Promnul si rukama obličej a znovu se dal do kroku. V kancelářích již bylo poloprázdno.

„Volaj si je po půlce“ řekl si George

Šel ke svému stolu, když tu ho zastavil Billy a řekl

„Jsme v druhý půlce“

„Doufám že to máš v makovici v pořádku“ dodal

„Myslim že jo, Miriam je dobrá holka na tebe až moc dobrá“ doplnil vážněji

George pohleděl upřímně svýma modrýma očima na Billa.

„Jo a já se o ní umim postarat takže se mi laskavě nepleť do osobních věcí !“ rozhořčil se George

„Sme parťáci, osobní věci sou i moje věc“ dodal velice vážně Billy a odešel

 

George pokračoval v cestě ke svému stolu. Sundal si kabát a posadil zatím na stole ležela pitevní zpráva. Otevřel složku v níž byli fotografie čísel na těle „16121“ a ostatních podezřelých částí, ale samozřejmě žádné stopy, zlámané nehty, odřeniny, pohmožděniny, zlomeniny, prostě nic. George se znovu znepokojil a přitom si vzpomněl že takto to bylo u jeho předchozího případu. Když tu přišel znovu Bill.

 

„Jsme na řadě Wally“

„Hned jsem tam“ odpověděl a myslel na útěk pod záminkou echa k případu

„No nedá se nic dělat radši tam pudu“

 

Odebral se tedy do provizorní psychiatrie udělané z výslechové místnosti. Když přišel zrovna vycházel Bobby Garald Georgův přítel ze školy.

 

„To je maso řeknu ti ten tě tak načně že mu řekneš i koho si potkal při prohlídce elektrárny v šesti letech“ řekl Bobby a dodal

„Si na řadě Georgi“

 

George se postavil před dveře a klika se sama stáhla dolů dveře se otevřeli a Paedr. Řekl

„Á další na řadě no nestyďte se pojďte dál“

George myslel jak by mu slušel monokl na obou očích ale vzápětí se uklidil

„Nuže jistě víte proč jsem tu, popovídáme si o tom co vás trápí pane Walsh“ řekl doktor a přitom se znuděně díval do otevřených desek

„Mám tu ve vašich lékařských záznamech, že jste byl jako testovací subjekt na Bikini Atoll při testu atomové zbraně, nu ozáření minimální jinak naprosto výborný fyzický stav“

Řekl velice vědecky doktor

„Kdybych to popřel lhal bych“ odpověděl George

„No řekněte mi něco o sobě“ zeptal se doktor

„Vyrůstal jsem v malé vesnici a po střední škole jsem šel k zeleným baretům jelikož to se zaměstnáním nevypadalo nijak dobře. Potom jsem odešel z armády a neměl jsem práci takže jsem vystudoval policejní akademii a později se stal detektivem na oddělení vražd, kde jsem i teď“ řekl George a trochu neúčastně mžoural očima a hrál si s tužkou

 

Po několika minutách měl doktor již vyčerpány otázka a tudíž konstatoval.

„Podle mě jste naprosto v pořádku“ řekl šťastně doktor jakoby všichni ostatní byli blázni

„Můžete vpustit dalšího“

 

George vyšel

 

„Billy jsi na řadě jo a já nejsem magor“ ušklíbl se škodolibě George, protože věděl že Bill má chorobu,  při které v konfliktu usne.

„Ha ha aspoň nejsem troska“ odpověděl třesoucí se Billy a vešel do místnosti

 

Vrátíme se do práce řekl si u kávovaru. Vzal si kávu sebou sednul si a chtěl zavolat a oddělení které mělo tu sebevraždu v metru. Vytočil číslo a začalo to vyzvánět ale poté co kdosi zvedl uslyšel divní šumící zvuk jako by tam nikdo nebyl. Položil a vytočil znovu. Tentokrát bylo vše v pořádku.

 

„Ten chlap co údajně spáchal sebevrařdu mě pronásledoval v tom metru“ řekl

„Hm že by svědek měl by ste nás navštívit až budete mít čas“

„Dobře určitě se stavím“ a položil telefon

 

Když tu začal telefon znovu zvonit.

---