Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seŠtěstíčko z herbáře
Autor
slovem_oparena
Všechno, co bylo řečeno v úvodu, platí i pro tuto básničku. Sama si jsem vědoma, že nejsem básnířka, že možná ty verše mají své chyby, píšu spíš pocitem než pro dokonalou formu, ale, když se to bude líbit aspoň jednomu z vás, budu moc ráda...
Střevíček Popelky
zahozený v tmách,
dušička dítěte
ztracená v vzpomínkách,
kolem toulá se strach, svíravý strach.
Za ním sem plíží se
malinké štěstí,
a i když bojí se,
cestu si klestí
hustým větvovím, pichlavým větvovím.
Oči jak studánky
a kapsy prázdné
ve tvářích červánky,
úsměv, co vázne,
proč má se smát, čemu se smát?
Studánky vysychají,
není proč smát se,
dvě dlaně teď hledají
radosti dárce,
však nemohou, najít nemohou.
Lidské teplo uhynulo,
už není módní
a štěstí usychá
pomalu den po dni,
nemá co pít, není co pít.
Uschne jak na šňůrce
růžička usychá
a smůla mne si ruce,
díky svým intrikám
Bude si žít, jak kněžna žít.
A štěstí v herbáři,
jak listí žloutne,
potulní kejklíři
poručí loutně,
o štěstí hrát, vesele hrát...