Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seBeze jména
Autor
Calipso
V době, kdy mi nebylo moc dobře a tužku a zrození slov po papíře vedl smutek, uběhla už dlouhá doba. a nejsem už taková dekadentní hromádka neštěstí, jen jsem vám chtěla dát k přečtení, jak i někdy člověku může být. a i když vám může být mizerně sebevíc, musíte věřit, že vše bude dobré a pro začátek, lepší. Objevíte v sobě velkou sílu a život je nádhernej, byť si to někdy myslet nemusíte. Já osobně děkuji za každičkou minutu. A děkuji životu za vše dobré, co mi poslal do života, dobré i špatné, ano, za to také. Načerpala jsem z toho zkušennosti. a proto se učme i na těch nejčernějších věcech hledat , alespoň, malinkou bílouz skvrnku, ano, skvrnku dobrého, poznání, zkušennosti. a díky, že mám, kde vypsat to, co mi leželo na dně šuplíku, než jsem se dozvěděla od pacienta o této stránce. Díky. Calipso
Beze jména
Prázdné ruce, holé, pusté dlaně, osiřelé bílé pláně. Z očí modrých prázdné kruhy, bez náznaku, bez odlesku, slunce, duhy Pohasla svatozář andělská, křídla pohozená, jen tak, ledabyle, vedle něho, jak jsi zákeřná, ty velká čarodějko :" Lásko, Něho!" Cítit tak letmý dotek křídel motýlích, ale už nevidět jejich smazaný třpyt a pel, našel jsi, dostal jsi, člověče, co jsi chtěl. Polibky andělské, pohlazení křídel labutích, nevěřím na pohádky, ano na rytíře na koních.
Pomalu zavírám oči a mám před nima obraz, který chci mít, sen, který ve skutečnost proměnit. Vidím a závidím. Ano, závidím, běh větru s tryskem divokých koní a kdopak jen ví a troufne odhadovat, co v hlavě se mi honí?
Pootevřu oči, nechce se mi, spatřím zatažené nebe, s bolestí na hrudi, sehnu se a ztuhlými prsty posbírám ze země kousíčky sebe. Je mi teplo, ale uvnitř něco zebe. Krásná silueta ženy, s rozpuštěnými vlasy, nepřipomíná lidskou bytost, jen tvář, kterou dal ten velký vládce kameni, a tím i kousek pekla na zemi. sestupuji, hladím prsty temné nebe a stejně, jak z tvého pohledu mě zebe, pohlížím na hvězdy, šeptám, když vidím jednu z nich, jak blíží se ku Zemi, přání, přáníčko, splň se mi. Ztrácí se mi z dohledu, tím se mému obdivu odmění.
Imaginární víla, povadlý třpyt rosy na krásných labutích, křišťálové slzy na bílých perutích. Šum těl velkých nočních ptáků, svět, zahalený v náruč divotvorných mrakůTajemství, slova nevyřčená, co leží v hloubi duše, pohlazení teplých prstů, konev vody, pro květinu, co vypadá tak sušše. Ale ne, je to zdání, jen voda, je její velké přání.
Vdechl do mě život, ten sám, velký vládce, ano, ten, co do mraků a dál vynese odsouzence, co pohupuje se na oprátce a nad ním nápis krátký" Zrádce."
Sedím a pozoruji tanec vlnek na hladině, mihotání nočních světýlek po mýtině. Bosá, mlčky, jako zvíře, uhybám pohledůmoblečená v noční vlečky. Chci jen utéct od tebe, od tvých očí, té proklaté vlčí smečky.
Bude ve mně opět moje síla, nemocná, nebude už ani jedna žíla, odprostím se od tebe a uteču, od tebe, nejlépe co nejdál, prostě, pryč, tak rychle, jak na odsouzencova záda šlehá bič.
Prosím, ať už tahle noční můra s tebou je za mnou a hlavně, Pryč!
(Calipso)