Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Noční blouznění (nahota)

11. 08. 2005
0
0
670
Autor
barborak2

Neznamenalo pro ni nic tolik jako znamenalo nic pro ostatní.V letmém pohledu zakrývala svoji touhu a svoji pokoru.Nezapomínala na všední dny, nezapomínala na běžné věci, nezapomínala se nadechnout, když nepřetržitě a obdivuhodně používala svoji laskavost.Nesnažila se lhát, nesnažila se smát, ale snažila se život tokový jaký je brát.Prosím, vzpomeň jak se cítím s tebou a nezapomeň se přitom dívat a cítit jak tě potřebuji mít u sebe. Není to tak špatné jen se zaposlouchej a nechej mě ať vím čím oba jsme. Pohlédni mi do nitra - nevzhlížej k ostatním skrze mě. každým krokem co udělaš můžeme spadnut až na dno a nelehce se budeme zvedat.

připusť si závislost a připusť si svoji slabotu. nepokládej otázk, na které nelze odpovědět a nepředpokládej to co je nepředvídatelné. rozvzpomeň se na moji prostou a lacinou poznámku a poznáš jak drahá by ti v tuhle chvíli byla. ve svém životě toho víc už nedokážeš, ale dýchat snad ještě zvládneš.

nesnaž se za každou cenu vyhrát boj, který je prohraný a ty už jsi dávno venku z hřiště. vyzuj se ze snů a uznej, že i malá vzdálenost je ti dnes již tak neznámá, že prcháš v neznámém opojení před trestem.

podej ruku člověku vedle tebe,

usměj se člověka co za ruku tě vezme a

pak pevně, ale opravdu pevně ji drž a neupusť.

je to ta co tě zachrání od šedivého a drtivého smetiště rozporuplných halucinací, co každý den předstírají existenci nás všech.

 

Křičíš, kvílíš : "Nezapomeň se tu!"

"Nestůj tam!" křiím já. a nevnímám.

Napřahuješ dlouhou a pobledlou ruku a snažíš se mě přetáhnout k sobě.

nestojíš frontu. nejsi vítán. nejsi znám.

Vyvěrá z tebe necudnost. "Přestaň mě milovat!"

"NEch to všechno a pojď!" řveš skrze propast nás dvou.

stačil by jediný pohled a ty by ses mu vrhla do náruče, ale on nerozumí tvým očím.

Ty promítají tichý film, který napodobuje srdeční jas.

"Tři hlasy, tři lásky a tři nezanedbatelná slova...musim už jít."

Oblíkneš se a odcházíš. ve stínu pouličních lamp si přiznáváš:

                              "Není snadné den co den svou pověts v šanc dat."

 


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru