Tulák

Mánemá: Díky! Víš, asi s tebou celkem souhlasím- ono je to už trošku starší. Tehdy jsem dost přemýšlela nad naší společností zjistila jsem a doteď si myslím, že je mezi námi spousta lidí, kterým se nelíbí svět kolem nich a je spousta věcí, které by mohly změnit, ale je v nich taková, řekněme, zvláštní slabost, která jim v tom brání. A tak nad vším nakonec radši mávnou rukou a nechají vše jak to je...Ale samozřejmě je spousta výjimek...

Nevím. Připomíná mi to dětské malování (dětské, protože jsem tak viděla malovat jednu holčičku; to nemá být urážka). To hezké, to, co zná, to, co má ráda! malovala jasnými barvami, to ostatní bylo tříbarevné (modré, černé, tmavěmodré). Chci tím říct, že když se podívám na romantický film, a vidím někoho v krásném obleku se suveréním úsměvem a pak farmáře, vím, do koho se naše hl. hrdinka zamiluje. Do toho prvého, samozřejmě. Jenže špatně, protože ten manekýn je černá barva. Připomněla jsem si to proto, že přesně tak na mě dýchá jakási prvoplánovanost. To, že z textu nemám žádný zážitek. Nedá se mu oporovat, přít se s ním, ale nechce se mi ho ani podporovat. Pěkná přezdívka.