Měsíc na lopatkách

Oknem,

          zejícím do chladné noci,

vstoupil mi Měsíc do kuchyně.

Přivábila ho snad česnečky vůně?

Či světlo svíček mihotavé?

Zrcátko rozbité z podlahy smetám.

   Na lopatce plastové

      desítka Měsíců se líně povaluje,

          kouká mi zasněně do očí .....

Jedno vezmu si do dlaně

  a mžourám na něj vyjeveně.

AU!

    Kousnul mě!

           Zatraceně!

Myslela jsem, že zuby nemá

  – vždyť vypadá tak nevinně –

ze střepu bledou tvář ke mě zvedá.

   Pleť smetanová,

        oči vpadlé,

           ústa krvavá ...

Krvavá?!

   Honem dezinfekci

      – zmateně přemýšlím v běhu,

           hledaje lékárničku –

peroxid a pak Akutol.

Co když se mi ten "Neřád" dostane pod kůži

     a pak do oběhu?

Možná mi přidá zasnění,

   melancholii i něhu ....

     .... no, toto pěkně začíná.

Jsou na to vůbec léky?

    Je na to vakcína?

ZASTAVIT STÁT !!!!!

    Z hluboka se nadechnout,

         vychladnout.

S racionalitou –sobě vlastní –

    lopatku jsem uchopila

       a všechny ty Měsíce vyhodila

           do popelnice.