Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSVĚT ZA ZDÍ-3
20. 08. 2007
1
0
1418
Autor
fungus2
ČÁST TŘETÍ
Na obzoru pomalu vycházelo slunce, jehož paprsky začínaly ozařovat krajinu. Po ní v ranním mlžném oparu jela početná skupina jezdců, nad nimiž kroužil dravý pták, který jim ukazoval směr, jímž mají jet.
Asim se střídavě díval na dravce, na krajinu před sebou a zároveň se mu v hlavě honila spousta myšlenek.
„Tuším Asime, že jsi myšlenkama už za tou zdí,“ řekl mu Imar, jenž jel vedle něho.
„To tušíš správně. Jedeme do naprostého neznáma. Dřív a nebo později můžeme narazit na Navary. A kdo ví, co či koho potkáme,“ odpověděl mu Asim, přičemž spatřil v dálce obrysy mohutné stavby.
„Myslím, že vidím tu zeď!“ vyhrkl.
„Ano. To bude vona,“ mínil Imar.
Čím více se k ní přibližovali, tak o to více vnímali její gigantičnost. Ohromení úžasem po čase dojeli ke zdi, která se skládala s obrovských kamenných kvádrů. Pro její výšku nedohlédli na její vrch, což jen umocňovalo ohromnost zdi.
„V životě jsem nic podobnýho neviděl,“ pronesl Asim.
„Já taky ne. Vopravdu se dotýká nebe,“ mínil Imar.
„Kde je tady ale ten pětibokej kámen?“ zeptal se Asim a pohlédl na dravce. Ten létal nízko nad vysokou trávou a náhle nad jedním místem počal kroužit a spustil křik.
„Tam určitě bude!“ řekl Imar a spolu s Asimem hned k onomu místu dojeli.
„Nedá se nic dělat. Budeme jí muset posekat,“ konstatoval Asim a seskočil z koně. Poté vytáhl z pouzdra meč, kterým začal sekat trávu. Imar ho následoval, aby o chvíli později uviděli velký pětiboký kámen.
„Tak to je on,“ pronesl Asim a sklonil se nad ním.
„Snad to bude fungovat, tak jak nám to řekl mág,“ mínil a z koženého sáčku vytáhl zlatou kuličku. Tu držel mezi palcem a ukazováčkem, přičemž spatřil, jak se ona náhle rozzářila. Rychle jí tedy vložil do otvoru na vrchu kamenu. Zároveň přehlédl muže na koních, kterým se v obličejích zračilo napětí.
„Buďte připravení! Hned za tou zdí může být cokoliv!“ sdělil jim a bojovníci uchopili kuše.
„Uvidíme jestli se votevře,“ řekl Imar a zadíval se upřeně na kamenné kvádry. Ty se zatím nepohnuly a v naprostém tichu muži hleděli na zeď. Vzápětí se však ozval hluk a koně se začaly vzpínat, přičemž se počala třást zem. Současně se v jedné části mezi kvádry objevila malinkatá mezírka, která se pomalu rozšiřovala. Zároveň do vysoké trávy dopadalo velké množství odrolených kamenných kusů a před očima bojovníků se zeď začala rozevírat. Asim to sledoval s rozbušeným srdcem a křečovitě svíral pravou rukou rukojeť meče, zatímco levou držel uzdu vzbouzejícího se koně.
Uběhlo několik minut, než se obří dvě části zdi od sebe vzdálily. Poté se mužům naskytl pohled na planinu táhnoucí se k obzoru, na níž hned za otevřenou zdí byl rovněž pětiboký kámen, jenž také byl určený k otevírání, ale i k zavíraní zdi, což Asim věděl.
„Tudíž vzhůru do neznáma!“ vyhrkl Imar a nasedl na koně.
Asim vytáhl zlatou kuličku z otvoru v kameni a pěšky došel k druhému pětibokému kamenu. Když všichni jezdci projeli, tak do jeho otvoru vložil kuličku a zeď se opět za hluku pomalu začala zavírat.
„Dvoučlenný hlídky se budou pohybovat na dohled před námi, za námi i po stranách,“ sdělil Asim bojovníkům. A poté se hned dvojice jezdců rozjely několika směry. Pak se mnoha početná skupina jezdců rozjela po pláni, nad níž před nimi kroužil dravý pták Oro.
KONEC TŘETÍ ČÁSTI