M A R S

Mars Celým tělem jsem cítil, jak je Jack nervózní. Jeho roztřesený dech zněl v mém sluchátku jako hrůzné vibrace. Postupovali jsme dál podle plánu. Nepřipouštěl jsem si prostor, ve kterém jsme se nacházeli. Chápal jsem, že nás tady nemohlo nic zachránit. Vše bylo na nás. Pomalu jsem se otočil a podíval se Jackovi do vyděšených očí. Pochopil jsem, že je všechno na mně. Otočil jsem se zpět a zhluboka vydechl. Trochu se mi zamlžil výhled. Pokračovali jsme dál. Pomalu a opatrně. Povrch byl obtížně zvládatelný. Samá překážka. Nestabilní kamení a nánosy prachu, do kterých zajela noha jako do roztaveného másla. Znovu jsem se otočil na Jacka. Chápal jsem, jak se mu asi musí jít. Byl roztřesený a nervózní celým svým tělem. Proto taky v moment, kdy jsem se otočil zpět před sebe, zakopl. Zděšeně zakřičel a zahlédl jsem ho až když ležel nehybně na zemi. Opíral se bezmocně rukama o prašný povrch. Zhluboka dýchal a celý se třásl. Nemohl se zvednout. Fobicky zkoprněl. Přistoupil jsem opatrně k němu. Tuhle situaci jsem musel řešit rychle. Byl v transu. Nechápal jsem, jak vůbec mohla NASA nechat projít všemi testy člověka, který se při výstupu ve skafandru na povrch planety dostane do šoku. Chápal jsem, že je vadným článkem této mise. Přistoupil jsem k němu ještě blíž, sehnul se a chytil ho za rameno. Otočil hlavou a podíval se na mě. Byl naprosto vyděšený a neschopný jakéhokoliv pohybu. „Vstávej!“ vykřikl jsem. Jen něco zaskučel. Pohlédl jsem na čas. Ten pád nás hodně zdržel. Rezervu jsme vyčerpali už při výstupu z modulu. Už tam jsem si měl všimnout, jak se Jack bojí. Kéž by jsme byli tři. Stále zhluboka dýchal a vysloveně kňoural. Měl strašný strach. Poklekl jsem k němu na jedno koleno a položil mu pravou ruku na helmu. Znovu se na mě podíval. Chvíli jsme si vyměňovali pohledy. Já se usmál a přivřel oči. On se, ale nedal uklidnit. Jiné východisko tu nebylo. Nepokoušel se ani pohnout. Zkontroloval jsem opět čas. Ztráta byla veliká. Oddechl jsem si. Musel jsem to nějak vyřešit. Jeho kryt helmy se neustále zamlžoval. Zahlédl jsem kapky potu na jeho obličeji. Kapky studeného potu. Potu smrti. Pohlédl jsem na jeho dýchací přístroj a zastavil přívod kyslíku. Jenom několikrát suše zakašlal a pak utichl. Jeho ruce povolily a on padl helmou do prachu. Vadný článek byl odstraněn. Mise mohla pokračovat. Přede mnou byla ještě dlouhá cesta. Teď už to snad stihnu. Dave

---