Těžká rána opilců

  Opatrně otevřu levé oko. Horizontálně spatřím cizí pokoj. Sklapnu víčko v naivním domění, že když to zkusím za chvíli, budu doma, v ložnici. Omyl. Snažím se zaostřit. Temně rudý koberec, polštář, ponožka, zmuchlané tričko, džíny, trenýrky (?), moje (?) kalhotky, plakát na stěně. Z proutěného houpacího křesla mě pozoruje jedovatýma očima kocour. Arogantně se protahuje a nespouští ze mě své smaragdy.

  Při pokusu obrátit se na záda se mi celý pokoj převrátí na hlavu. Nehnutě hledím do stropu. Nade mnou se nejistě chvějí modely letadel. Ne. Nejsem doma. Tohle se mi nezdá. Zatraceně, kde to jenom jsem?!

  Postel se tiše zavlní. Otázka byla špatně položena. Nikoli kde, ale s kým, proboha? Rozehřátá ruku se mi ovine kolem pasu jako anakonda! Sliny mi sklouznou do krku a vytvoří známý dusící chuchvalec. Srdce mlátí na sternum a mozek se dožaduje vysvětlení momentální situace!? Já též! Pevně sevřu víčka k sobě a  snažím se přimět zbylé neurony k vybavení předešlého večera.

  Hudba hlasitě tepala celým sálem, seděla jsem opuštěná u baru, nezúčastněnně usrkávala Martini a myslela na tu praštěnou reklamu s papouškem. Na parketu vesele křepčila Lucka i s Markétou. Rozvážně jsem žužlala kostku ledu a odolávala náporu mých drahých kolegyň, abych se přidala k upocenému davu. Odolávala jsem i náporu, nějakého mladíka, který se doprošoval tance a snažil se, velmi zoufale, upoutat mou pozornost. 

  Rozpálené tělo se ke mně přitiskne. Ospalý hlas zamumlá do polštáře, jestli si dám kafe? Kývnu, aniž bych věděla komu.

"Cukr?"

"Nesladím."

"Aha." Matrace tiše zanaříká.Sedí ke mně zády, zaznamenám jen podivné obrazce na opálených zádech a rozcuchanou černou kštici.

  "Tak pojď." vytáhne mě za ruku z pod peřiny a vede mě do kuchyně. V hlavě mi nepředstavitelně třeští, těžká rána opilců.

  Tvářila jsem se neskutečně znuděně, že to omrzelo i původně vytrvalého mladíka, který se odporoučel s výčitkami svědomí k jinému stolu a pokradmu mě sledoval, zda - li jsem se neurazila. Cestou z toalet mě kdosi pevně chytil a odvekl, přes hlasité protesty, na parket. Po celou dobu mě nespustil z náručí. Vybavují se mi jen oči. Pichlavé. Smaragdové. Jako toho kocoura, co se mi líně otřel o nohy, aby mi naznačil svou přítomnost.

  Pak nevím, nic. Jen se mi útržkovitě vybavuje bar, scény jako ze starého filmu. Dvě nahá těla v temné chodbě, kde je cítit vlhkost domu, studené schody, ale rozpálená těla, dychtivé ruce, nehty zarývající se do masa... Šeptání, přerušované a tlumené vzdechy, lepkavý pot, tma i před očima, propadání do hlubin beze dna...

 Sedíme naproti sobě. Už jsem naprosto v obraze. Cinkot lžiček. Škrtnutí zapalovače.

 "Ty vlastně nekouříš, viď? Nebude ti to vadit?" vydechne šedý dým a usměje se. Zavrtím hlavou a schovám nos v otřískaném hrnečku s kopretinou.

  "Dám si sprchu, připojíš se?" Snažím se pozřít vařící kávu a málem ji vyprsknu na ubrus! Nebyl by to ovšem jedinný flek. Možmá, že jeho náhodné návštěvy, taky mají stejnou tendenci.tendenci.

 "Včera jsi byla víc hovorná." Včera jsem si možná ještě pamatovala, jak se jmenuješ, chlapče! Mizí v koupelně.Voda protestně zasyčí. Ještě na mě cosi huláká o telefonním čísle.

  Zrak mi padne na hodiny v kuchyni. Procitám a střízlivím v příštích minutách, kdy ze svého těla pohotově strhávám tričko s obrázkem jakési metalové skupiny a v panice na sebe rvu džíny. Ponožku? Kde má, zatraceně, ponožku?! Pan kocour ji začlenil do svého pelíšku! Kašlu na rýmovačky, dveře od bytu za mnou s rachotem zaklapnou, Tenisky nervózně sukuju ve výtahu! Zbaběle utíkám prázdnou a tichou ulicí.

  Vyvalím se ven navzduch, opírám se o počmáranou zeď, koncenrtuji myšlení na určení polohy, snažím se utišit rozdivočelou pumpu. Mobil se zlostně rozdrnčí.

  "Ano?!" hlásím se bezmyšlekovitě.

  "Proboha, kde jsi celou noc?? Já už málem vyhlásil celostátní pátrání! Proč jsi o sobě nedala vědět?! Já ti třistakrát volám i Markétě a ta mi řekne, že o tobě nic neví!" Mobil mi málem vyklouzne z ruky jako mýdlo.

  "Malá celou nechtěla spát, brečela a čekala na tebe! Říkala jsi, že tam přece nebudeš dlouho?!" Ani se nemusím sprchovat. Tahle ledová sprcha mě probrala dokonale!

  Ospale kráčím jarním deštěm. Tenisky čvachtají v kalužích. Projíždějící auta tiše šumí. Kapky smývají poslední stopy probdělé noci....