Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seBolístky
14. 08. 2005
0
0
1145
Autor
poketino
Báseň o bolístkách na duši i na těle
od veliké lásky
Skočím pro cokoli
vytrhám si vlásky
Není všechno zlato
co se kolem třpytí
A tak volám Zlato
pozlať moje žití
Zlata mě má ráda
já jí ale taky
Pohladím jí záda
tváře jako máky
Červené a rudé
jak tři kapky krve
Snad mi něco zbude
hnedka napoprve
Když mě bolí duše
je to velká ztráta
V těle neporušen
zavírám si vrata
Do ráje všech frází
kde kdys Adam s Evou
Pobíhali nazí
pravou a pak levou
Pak snídali jabko
zakázané plody
Tou poslední kapkou
postavili schody
Pryč z nebeských výšin
zase zpátky na zem
Tak nebuďte tiší
kdo mlčí je blázen
Já milý poketino jsem se, doufám!, ani slovem nedotkla autora. To, že jsi básník, jsem poznala už z první strofy. Není třeba mi to podsouvat. :)
Já milé děvče jsem úplně v pohodě ale jsem prostě básník a pohádkář tak si rád hraju ale díky.
Prolog už vypovídá o básni ledacos, ale přesto jsem se nezalekla. Pobavila mě, jestli je to bráno jako nějaká parodie, pak úspěšná.
Jinak, myslím si, že málo lidí tady, umí zacházet s prostorem. S délkou básně. Tohle sice vypadá jako nudle a oceňuji i tu odvahu, ale už po druhé strofě ztrácím pozornost.
Nevím, jestli je dobré používat k zahojení ran publikování na Písmákovi.