20

A tolik toho mám na srdci, že píšu již čtvrtý pseudoúvahový tok myšlenek. Tolik a vlastně nic. Mé srdce neví, pro koho bít, a přitom bije pro všechny, které znám a nenávidím. Již budeme mobilní, tešme se. Již se mi přestanou posmívat za zády, ale pokaždé si mě najdou, myslíce si bláhově. Již nebudou tací, co o mně budou ve zlém psát mezi sebou, ale zle to poví mně. Za pár korunek a impulsů, v tarifu bezvěčnosti a omezenosti. Člověk si často říká, že je paranoidní, že každému přikládá zlý úmysl, dokud nepotká člověka ještě více paranoidního, než je on sám. V tu dobu vystřelí mozkem pryč a pozná, že jako všechno, neexistuje absolutní paranoia a absolutní opak její. Jako všecko, je každý v dané situaci více či méně paranoidní, více či méně odvážný či zbabělý, více či méně infantilní, dospělý či senilní. Protože o všem se říká, že je relativní. Samozřejmě i naše tendenční svoboda, o níž se tak rádo mluví. Není absolutně svobodného činu, zrovna jako není činu absolutně nesvobodného - protože absolutní myšlenková svoboda se rovná absolutní samotě.

---