Pampeliška

  Ráno zakopávám o umouněnej ešus od včerejší česnečky, dřepíš u ohně a vaříš čaj, usmíváš se na mě. Choulím se v Tvým děravým svetru, opírám se Ti o rameno, skoro bych předla, jak je mi krásně. Zubatý slunce se schovává do peřejí mraků. Ale to přece nevadí, jsme tu spolu, smějeme se, když se nás dotknou první krůpěje z nebe.

  Balíme stany. Poctivě chystám všechno potřebný do loďáku, trošku se chvěju zimou. Vracíš se s čistým ešusem, vlepíš mi studenou pusu a mizíš v chumlu ostatních vodáků. Plánujete cestu, domlouváte se na zastávkách, svorně souhlasíte, že v tomhle počasí, bude nejlepší nikde se moc nezdržovat. Pozoruju Tě a docela se bavím, jak tam vášnivě gestikuluješ, zase máš pocit zodpovědnosti za všechny ostatní, jenom zapomínáš na sebe.

  Někdy se mi ztrácíš. Když sedíš u ohně, brnkáš na kytaru, v očích se Ti odráží oranžový světlo. Můžu sedět naproti Tobě nebo vedle Tebe, stejně mě vžydcky zaplaví pocit, že jsi někde jinde. Možná se jen zasníš, možná jen v duchu proplouváš svou řekou života v kánoii, pozoruješ její tok a snažíš se ji podmanit... 

  "Tak pojď, Pampeliško, vyrážíme." Bereš mě za ruku, hrdě si mě vedeš k naší lodi. Tam postává majitel kempu, vrtí hlavou, škrábe se střídavě ve vousech a na pruhovaným tričku.

  "Mládeži, měli jste ještě dva dny počkat, až voda opadne." Mávneš rukou:

  "Přece jsme vodáci, žádní nezkušení turisti!"

  "Je hodně vody." řekne po chvilce. "Ani nepamatuju, kdy naposledy jí bylo tolik..."

  "Aspoň se rychleji pojede." Naskočíš do lodě.

  "Tak šťastnou cestu. Ahoj!"

  Odrážíme se od travnatého břehu, loučíme se s kempem, řeka nás strhává po své proudu a ještě daleko nese naše volání, naše ahóóóój...

Stojím na břehu, opírám se o pádlo. Prohlídli jste s klukama další jez, vidím, že se o něčem dohadujete. Je to jako vždycky! Chceš to za každou cenu sjet, nemusím to ani slyšet, znám tu tvoji nezkrotnou touhu dobyvatele! Vracíš se za mnou, suveréně naskočíš do lodě.

  "To snad nemyslíš vážně?!" hulákám přes řvoucí Vltavu.

  "Počkej na mě, Pampeliško."

  "Přestaň si hrát na frajera, tys neviděl dole ten zabalák?!" Jsem nasupená, lezu po jílovitým břehu za Tebou. Vzpurně se odrazíš i s naší žlutou Pampeliškou.

  "Je to brnkačka!"

  "Počkej, pojedu s Tebou!"

  "Kdepak, lásko, dám to v singlu. Ten zabaláka sám projedu! Čekej mě pod šlasnou!" Zabereš a ujíždíš nám vstříc žlutohnědýmu jazyku.

  "Šimone!!!" Tvá poslední slova mi zmizela ve větru.

  "Proč musí být vždycky po jeho?!" ptám se Tvýho nejlepšího kamaráda, Hynka.

  "Protože jinak by to nebyl on." Běžím pod šlajsnu, kluci zůstávají stát na koze, visí tam jako hrozen a přeřvávají jeden druhýho, když Ti radí, co máš dělat.

  Třesu se zimou. Nervózně si koušu spodní ret, říkám si, jestli mám tohle zapotřebí? Děláš vždycky jen to, co chceš! Vždycky na Tebe čekám. To je můj úděl. Čekat, aby se mi náhodou něco nestalo.

  Když žlutou kánoi sebere proud, nechtěně zavřu oči! Vždycky projedeš. Pak ale je otevřu, spatřím jen obrácený kýl lodě! Zahlídnu Tvou hlavu, jak ses pokusil nadechnout. Rukama zaplácáš v peřeji. Zírám na chuchvalec bílé pěny. Musíš se přece vynořit! Nastane ohlušující ticho.

  Jako bych prostříhala film. Kluci běží pod šlajsnu! Noří se do vody. Vydávají neartikulované zvuky. Letím jim naproti! Musíš přece vyplavat! Musíš se nadechnout a smát se mi, že jsem o Tebe měla strach!

  Někdo mě pevně drží v náručí! Nechce se mě pustit! Křičím! Mlátím kolem sebe rukama! Kopu na strany jako šílená! Neslyším se přes tlukot srdce!

  "Pusť mně! Prokrista na nebi! Pusť mě!!!" Sunu se bezvládně na oblázkovej břeh. Tma.

  Řeka sobecky plyne dál. Vzala si Tě s sebou...

Epilog

  Ležím v trávě. Kapky bubnují na moje nahý tělo. Rozehrávají melancholickou symfonii. Pomalu klouzám do ledové vody, nechám se nést, počítám zářící hvězdy na černé obloze. Najednou mi ten svět, plný neskutečně vzdálených sluncí, nenavratitelně mizí, uzavírá se nade mnou průhledná clona, nebe se rozpíjí ve Vltavě, všechno utichlo. Jenom řeka mně tiše konejší, promlouvá ke mně,o smutečních vrbách, co ji hladí, když se chystá ke spánku do temné srpnové noci...