Smutek!

Z hrobu studeného kytky ucítíš,

snad i slunce uvidíš

a můj hlas uslyšíš.

Slýchat budeš každým dnem mé nářky,

 mé perem psané řádky.

Řádky psané za tmy hvězd,

řádky tiché, které nikdo nepřečet.

Nepřečet, kromě očí tvých a mých,

tak stejných, přitom tak vzdálených.