Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sebledé
23. 08. 2005
1
0
1598
Autor
Tristram
zvláštní na tom ale je, že ve skutečnosti, je to docela zajímavý text, i když se to zdá být nic moc..protože (taky až před chvílí mi to došlo) ty obrazy, které tam jsou, se vážou na moje předchozí texty, ať už ty divné \"Namodralé krůčky, kol dokola krajky, černé, bez výšivek…\", které souvisí s písničkou \"Co jsme to zač\", nebo cokoli jiného..
po
Když dva černé listy se popletou, tak je to v naději být planetou, rozkvetlou bez poupěte.
Bez divných šarvátek šíří se rychlostí morové rány,
Ty blesky! A on se v nich svíjí, jako by pomatený.
Ten smysl je v nutkání vyhovět,
Ta bolest je na kraji všeho.
A touha je poslední zbylá věc,
A netruchlíš, jen když to bolí…
Ty svalnaté postavy jednorožců,
Vyvleklé z podstaty šelem,
Zakryté za sochy z půlky pražců,
Zalité olovem prošlým mým tělem.
Odnesli z dravce křídla bez perutí, ach životě sprav se, dřív než mi tě vnutí.
Na bolest nekoukej a způsob si větší,
Čím víc tě to bude bolet, tím spíše mě uslyšíš,
A bez bolesti není lásky, říkali lovci a říkali malíři, říkali vládci a svůdníci, dívky a handlovali
S lidskými dušemi, dalo se dýchat, dalo se řvát, trhat a ohýbat,
oheň se zardousil vlastními pažemi,
trousil se lid a prahl jen po tom tě potřísnit
slinami, že už mu mohlo být líp a taky mělo, jen
musel by hlídat své poslední touhy a zakřičet
zvesela, holala hola!
Naděje umřela…
před
Nejkrásnější věc, která by se mohla stát, je být výkladní skříní, ve které se vystavíš.
Namodralé krůčky, kol dokola krajky, černé, bez výšivek…
Kde je nejvíce růdé? Na tvých rtech, které soupeří s rumělkou v rukou malířů,
(červenými nosy námořníků, opitých na prach)
Kde je nejvíce zeleně? Vynech pralesy a vánoční stromky, tvé oči všechnu pohltily.
(pak ještě moje nová košile a láhve od vína)
A kde je nejvíce modré? Přece na obloze, když se na ní díváš a mraky pláčou jenom pro tebe.
(a taky proto, že moc pily)
Kde je nejvíce černé? V tvojí duši, když do ní necháš vniknout moji.