Hry stínů

Kráčím si v kotoučích světla
pouličních měsíců
pronásledován stínem
Vychází mi vstříc slunce
v podobě Tvého úsměvu
avšak zrcadlíš se
v mých očích

Spolu, a přece rozděleni
necháme naše stíny
ať se pohladí
cítíme se?
Z chladu dlažebních kostek
neposbíráme sebe
hřejivý pocit bezpečí sdílení

Asi měl bych splynout
svou šedí
s Tvými okraji cesty
avšak kousek po kousku
krade mi slunce trošku tmy

Oslepen jehličkami bolesti
na sítnici
tlačím si oči dovnitř hlavy
Po novém otevření budu pořád
na ulici stát

Se svým stínem