Padlý anděl

Po zádech mi stéká krev. Potůčky se řinou od mých lopatek, přes záda, okolo páteře. Sedím zhrbený v koutě, schoulený do klubíčka. Uřezala jsi moje křídla a já se teď musím plazit bahnem po zemi. Ještě včera jsem poletoval vzduchem, shlížel na svět dole, smál se, zamával křídly a proletěl bílými mraky, vysoko nad problémy všedních dní. Dnes se na mě všechno lepí a tak tu jen tak sedím, krvácím a pláču. Čekám až všechno skončí. Moje trápení, moje bolest, moje láska k tobě. A já budu zase volný. Snad mi narostou nová křídla a já se znova vznesu, zapomenu. Teď mám plnou hlavu černých myšlenek. Vidím, jak sedíš za mnou, nemůžu se ani hnout a ty se rezavou pilkou zadíráš do mých zad. Všude okolo poletuje zkrvavené peří, cukám sebou, ale ty nepřestáváš. Tak surově, bez milosti, oči ti planou nenávistí. Nebo bolestí? Strachem? Pláču, křičím, prosím, abys přestala, ale železo se boří hloub a hloub.Jedna z mých kostí odpadává na zem, zůstává jen pahýl, schoulím se ještě víc a cítím bolest na druhé straně zad. Krev, všude je krev. Stříká ze mě snad po litrech. Slábnu, ale celé moje tělo prostupuje bolest. Druhé křídlo odpadá a ty odhazujes pilku pryč. Odcházíš. Necháváš mě tady. Ve špinavé místnosti, v rohu vězeňské cely. Jsem tu úplně sám.

---